Milada Linhartová

„V pátek odpoledne ve dvě hodiny to zabilo maminku. Šla za námi, že nám přinese mléko, tam pod ty hory. A jak šla od naší chalupy po zahradě, tak ji tam chytl šrapnel. A to zabilo mamku a taky shodilo naši nedostavěnou dřevěnou vilku. Už byla přikrytá, ale ještě ne kompletně hotová, a ta se sesypala jako škatulka sirek. U Kulišťáků a tam všude byla děla německých vojsk a oni tam stříleli a to právě zasáhlo maminku. Jednu nohu měla úplně... vykrvácená.“

„Já jsem viděla, jak u školy pověsili čtyři chlapy. My jsme byli u řezníka ve středu dědiny kupovat maso. To byla zrovna moje teta, sestra od otce. Vyšli jsme k oknu na chodbě a z něj bylo vidět na hřiště, které bylo asi dvě stě metrů. Ten jeden se utrhl a musel na to vylézt znovu. Přestali jsme se dívat, protože se to nedalo. Byla jsem dítě. V roce 1944 jsem měla patnáct roků.“