Eva Linhartová

„My jsme tam hráli na kytaru a já jsem měla nějakou tamburínu a něco jsem zpívala a přede mě si stoupl takový mladý kluk, který vypadal, že je jen o něco málo starší než já, vrstevník, a on mi normálně sprostě řekl: ,Ty píčo, zavři hubu a ukaž i doklady.´ A já jsem se na něho podívala a flusla jsem mu na boty. A to byla největší chyba, kterou jsem mohla udělat, protože se strhla strašná mela, on šel po mně pendrekem a ten kámoš, co byl se mnou, Pavel Kocián, po něm skočil přede mě, takže chytl slzák, mně nic nebylo, všechno štípalo, pak jsem mu u hydrantu vymývala oči, si pamatuji. Mně se nakonec nic nestalo, akorát jsem brečela: ,Nechte je, nechte je.´ A kluci se tam s nimi nějak pobili, ono se začalo stmívat a byly tam nějaké rvačky s těmi policajty a ti policajti se stáhli, to bylo v sobotu večer. A ráno v neděli v devět nastoupili a sebrali největší máničky, mezi nimi – bylo jich asi deset – vím, že tam byl Bejkr z Přerova, Oťák Hůrků a jedna holka, ta měla vlasy do pasu, a prostě odvezli je. A udělali takovou pomstu, že je všechny ostříhali, klukům vlasy a vousy, a prostě ještě je tam mučili. Nám kluci říkali, že je vysvlékli a ty kůže na krku, že je měli i nějak tahat za přirození a podobně a my jsme vůbec nevěděli, co máme dělat, protože my jsme tam s klukama z Přerova přijeli a oni zmizeli. A my jsme pak jeli pomalu domů a zůstali jsme v Bzenci někde na nádraží v hospodě a čekali jsme, jestli se neobjeví, a oni se objevili kolem poledne. A vypadali fakt dost zdemolovaní a ty šrámy na krku a tak, a pak nám to vyprávěli. To byl asi takový nejhorší zážitek, co jsem zažila.“

„Staré džíny, stará džíska po kámošovi, tátovy košile kárované a různé s těmi knoflíčky jenom tady nahoře, čelenku na hlavě, korále na rukách, sichrhajsky na gatích a občas se stalo na té učňovce, že jsem to musela sundat. Růžence jsme nosili, ty jsme museli sundat. A jednou mě postavili na stupínek ve škole – zástupce, protože mě někde potkal na chodbě a byla tam zrovna nějaká delegace z uničovského gymnázia, tak to byli zděšení. A on pak vletěl do třídy a postavil spolužačku, kamarádku, která měla džíny a nějaký svetřík na zip, a vedle mě, to jsem čelenku na hlavě neměla, ale měla jsem nějaké korále a rifle a pánskou košili, a postavil nás na stupínek a vykládal, že takhle má vypadat náš žák a takhle rozhodně ne.“