„Jednu dobu jsem chtěl z podniku odejít. Šlo o to, že jsem vymyslel jistý systém, vydaly se výkresy a na všechny materiály přišlo razítko ,TAJNÉ‘. Celá dokumentace se utajila. Jelikož jsem neměl patřičné prověření, když jsem přišel na dílnu, nemohl jsem si ani vzít vlastní výkres a mechanici z toho měli legraci, říkali: ,Ty nejseš prověřenej na tajný materiály, ale máš to všechno v hlavě, tak to dělej z hlavy.‘ Štvalo mě to, šel jsem za šéfem, ten mi do týdne zařídil povolení a já se zase mohl dívat do svých výkresů.“
„S maketní komisí přijel tlustý generál a kvůli jeho obezitě se mu zdálo, že nemůže vychýlit řídící páku do strany. Zavolali mě, menší výchylky jsem udělat nemohl, tak jsem nakonec musel řídící páku zlomit o kousek výš a na všech sto padesát devítkách je teď lomená řídící páka, aby měl pilot víc místa. Kdyby nebylo toho obézního generála, byl by ve sto padesát devítce stejný knipl jako v jiných letadlech.“
Jindřich Leinweber se narodil 14. května 1938 v Bystrém. Během studií střední průmyslové školy v Chrudimi se v místním aeroklubu naučil řídit větroně a malá sportovní letadla. Po maturitě absolvoval Leteckou fakultu Vojenské akademie v Brně, kde si za svůj obor vybral konstrukci letadel. Od roku 1962 pracoval v Aeru Vodochody a podílel se na vývoji letadel L-39 a L-159. V 60. a 70. letech spolupracoval na konstrukci prvního malého civilního vznášedla československé výroby. Přibližně ve svých sedmdesáti letech odešel učit na střední průmyslovou školu. Dnes je v důchodu a stále příležitostně pracuje.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
