Rudolf Kulka

„A tam jsme přijeli ještě s jedním kamarádem. Na Špejcharu jsme si dali ještě špekáčka, abychom měli něco teplého. A pak jsme šli stát do fronty. Byli jsme tam jako první, už před jednou hodinou v noci. Byli jsme tam první a postupem času přibývali další lidi. Otvíralo se v osm a to už nás tam bylo asi třicet. Takže tenkrát za cenu asi 450 korun. Což [nebyla] tehdy láce, protože normální polobotky stály tak 90, 120 korun. Přes čtyři stovky boty. Ale měli jsme vytouženou obuv, jakou měli třeba Beatles.“ – „To je zhruba 4 000 korun na dnešní přepočet.“ – „Ano. Léta mi vydržely. Ještě jsem si je několikrát nechal podrazit a dát nové podpadky a vydržely mi hrozně dlouho.“

„Jenomže my jsme byli tak fikaní, že jsme vždycky ty jejich hodinový zkoušky spojení odepsali, jakože proběhly, a přelaďovali jsme se na Svobodnou Evropu. Byla tam krásně slyšet Svobodná Evropa, hlavně odpolední směna. Chodili jsme na směny, na tři směny po osmi hodinách. 6 až 14, 14 až 10, nebo kolik to bylo, a pak 22 až 6. Jako by to byla pracovní směna ve fabrikách – po osmi hodinách jsme se tam střídali. A nejvíce se mi líbila odpolední směna, protože Svobodná Evropa vysílala tři hodiny hudby ze žebříčku Spojených států a Velké Británie. Uváděla to tam Rozina Jadrná-Pokorná. Ta byla velice milá. A hrála dokonce i na přání. Já z těch kasáren jsem si nemohl něco přát, to nešlo, ale zřejmě měla kontakty z celého Československa, protože hrála na přání. Měla tam nádherné hity 50. až 60. let, celé 3 hodiny, od 15 do 18 hodin.“ – „Jaké to byly hity?“ – „Byla to západní muzika, naše ne, západní muzika. Jestliže Olympic začal nahrávat v roce 1965, tak big beat u nás začal až později.“