Margita Kučerová

„My jsme totiž v osmatřicátým s maminkou a bratrem, nás tatínek... prostě šel transport odsud do Čech, protože jsme nechtěli být pod Hitlerem. Tatínek by to nedovolil, ale stejně by s tím mohl houby udělat. První noc jsme spali v Hlinsku v nějaké škole. Maminka, bratr a já, tatínek jezdil v nějakém mlýnu u Mladé Boleslavi náklaďákem. Tady jsme nechali všechno, byt, všechno. Takových transportů bylo víc, že se Němci odstěhovali do Čech, protože Beneš sliboval: ‚Já jsem tady pro všechny.‘ Houbeles! Pěknej lhář... Nemám to říkat?" – „Říkejte, to je zajímavé." – „Můžete to vymazat." – „Takže jste se vystěhovali?" – „My jsme šli, peřiny jsme měli s sebou, první jsme spali v Hlinsku. Mně bylo sedm a já se odjakživa bála hus, vždycky. Ráno jsme šli ven a maminka, že musíme pro něco k jídlu, jé a v Hlinsku na silnici husy! No samozřejmě já: ‚Uééé‘ a maminka: ‚No jo, to se bojí jedna husa druhý.‘ Pak jsme se dostali do Prahy, tam jsme spali v nějakém biografu, já vím, že v rohu bylo zrcadlo, kde byl obrázek té americké herečky Shirley Temple, jestli vám to něco říká." – „Ano." – „Já si to pamatuju jako dneska, že jsem spala pod Shirley. Pak jsme se dostali až do Plas, do toho velkýho kláštera, tam jsem se zase bála, tam jsem nešla sama ani na záchod. To byl velký klášter, vysoký." – „A proč vás takhle stěhovali?" – „Nakonec nás šoupli domů a v Turnově na nádraží český vojsko ještě, hlídali vlak utečenců." – „Takže vás Češi nechtěli?" – „Češi? Beneš nás nechtěl.“

„Vymýšlela blbiny zrovna tak jako my všecky. Jednou jsme vlezli do kostela do věží nahoru, protože jsme byli zvědaví, tam samé trámy. A když jsme šli dolu, to byl východ do kláštera v prvním patře, se vyšlo, a jé, dveře zavřený. Někdo nás tam zamknul." – „A co jste dělali?" – "Sedli jsme si na schody a čekali jsme, řekli jsme si, že nás musí jednou pustit. Clotilda seděla vedle mě. A čekali jsme a čekali. Asi za hodinu se otevřely dveře. My jsme tady měli faráře jednoho Anastase Peera, to byl výbornej chlap, to ať si kluci dělali srandy nebo cokoliv, ten prostě bral všechno jako klukovinu. Pak tu byl nějaký Florian, ten byl z Bavorska, byl horolezec, ten taky zahynul po válce v Alpách. A pak tu byl ještě jeden Richard Ryšavý, ten byl zlej. Ten dětem asi nerozuměl. No samozřejmě, byl to Richard Ryšavý, kdo nás zavřel. A teď otevřel dveře, nechal nás nastoupit v řadě na tý chodbě. My dvě, že jsme byly první, tak nás nás vzal za pačesy a takhle nám mlátil hlavama. – „A bylo mu jedno, že to je princezna?" – "Bylo mu to jedno, ale my jsme se divili, jak si to může dovolit. Ale on byl tak vzteklej, že prostě na to nemyslel. A ona doma nežalovala, nic z toho nebylo.“