Jana Kučerová

* 1949

  • „Lidé řeknou: ‚My si vás pozveme.‘ Třeba bylo předtančení v ‚Nároďáku‘, v divadle jsme vystupovali, baráčníci jsou semknutí lidé, tetičky a sousedé, hodně se spolu baví a vytváří spolu, já nevím, jak bych to nazvala, hodně se vyšívalo, zpívaly se písničky. Jsou to takové události, které když se konají, tak baráčníci tam jdou v kroji, aby si chránili to své. Tady byl jaroměřský kroj, ten je pryč, tak máme hradecký, a jiné kroje nejsou. Baráčník nemusí mít barák. Byli zkrátka sousedé a tetičky.“

  • „Vím, že byl hokej, ale my jsme v tu dobu byli v kině. Každý tam měl tranzistorák, aby věděl, jak hrajeme. Bylo to, jak jsme poprvé vyhráli se Sovětským svazem. Všichni jsme se postavili a každý, kdo měl rádio, ho pustil nahlas, aby šla naše hymna. To bylo tenkrát krásné. Přestalo to, zase jsme si sedli a dodívali se na kino.“

  • „Probudila mě letadla, hrozně letadel. Manžel říká: ‚To mají nějaké cvičení.‘ Já říkám: ‚Já nevím, to je nějaké divné cvičení, podívej, jak lítají.‘ Pustili jsme televizi a věděla jsem, co to asi bude. Do toho přijela máma, že musíme rychle domů, abychom se tam dostali. Klukovi byly tři roky, jeli jsme z Lázní Bělohradu, je to třicet sedm kilometrů, jeli jsme od rána až do pěti hodin. Všude jsme stáli, všude houkaly sirény. Měli jsme kočárek, a když jsme přijeli do Jaroměře, jeli jsme domů. Přijeli jsme ke hřbitovu a tam byli Poláci. Hned nás zarazili. My říkáme, že jdeme domů, že tam bydlíme. Oni řekli: ‚Dobře.‘ Všude, kudy jsme šli, stála polská auta a vojáci.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jaroměř, 31.10.2023

    (audio)
    délka: 01:35:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Polští okupanti se jí usadili před vraty

Jana Kučerová v roce 1989 při vítání občánků v Jaroměři
Jana Kučerová v roce 1989 při vítání občánků v Jaroměři
zdroj: Archiv pamětníka

Jana Kučerová, rozená Nosková, se narodila 24. dubna 1949 v Jaroměři. S rodiči žila v Praze, starala se o ni převážně babička z tatínkovy strany. Rok strávila v dětském domově v Příbrami. Od deseti let žila v Jaroměři u babičky Anny Noskové. Po základní škole začala v roce 1963 chodit na zemědělskou školu v Jaroměři. V roce 1965 se jí narodil syn a v roce 1966 se vdala. V srpnu 1968 se v rámci okupace v okolí jejího domu usadili polští vojáci. Po mateřské dovolené pracovala mnoho let v podniku Karosa jako svářečka. Od sedmdesátých let byla členkou baráčníků v Jaroměři, asi od roku 2010 jejich rychtářkou. Baráčníci nosili kroje, pořádali plesy a předtančení, podíleli se na vítání občánků. V listopadu 1989 se účastnila generální stávky na jaroměřském náměstí. V roce 2023 žila v Jaroměři.