JUDr. Miloš Kučera

„A teď si představte, dělaly se neděle. Za každou odpracovanou neděli za každého vojáka dostal velitel roty od dolů pět korun. Každý pátek šlo šedesát až sedmdesát lidí na neděle. Já dělal za rok 1951 třicet devět nedělí. Jenomže pak v dvaapadesátém přišel rozkaz ministra národní obrany Čepičky, že vojáci pracující na dolech nesmí dělat víc jak jednu směnu v měsíci a jenom dobrovolně. Já se ptal staršiny, jaké číslo je toho rozkazu, on: ‚To se nemusíte ptát, to je rozkaz ministra obrany, to je jasný.‘ No a v pátek přišel kapitán a četl sedmdesát lidí, kteří půjdou do dolu na nedělní směnu. Já jsem říkal: ‚Soudruhu kapitáne, ale přece ministr obrany tady řekl, že máme ty neděle odbyté.‘ On: ‚No ministr obrany neví, že je třeba těžit uhlí, že těžba je důležitá.‘ Já na to, že přece to on ví, a přesto ten rozkaz vydal. Kapitán řekl: ‚Máte dvě možnosti, soudruhu. Buďto si budete stěžovat instančním postupem a my to dál nepustíme, nebo si obejdete instanční postup a my vás zavřeme.‘ Jenže mezi námi byli zobáčkové, kteří už měli za sebou nějaká vězení, a ti utekli do Prahy stěžovat si na ministerstvo, že není dodržován rozkaz ministra obrany. Vyslechli je tam, dokonce jim dali cestovní příkaz nazpátek, aby je nějaká lítačka nezavřela, a zároveň přípis na prapor, že nesmí být až do vyšetření věci s nimi jednáno. Kluci chodili po táboře a říkali: ‚No vidíte, my jsme vám to vyřídili, vy poseroutkové.‘ Byli hrdinové. Za tři neděle přišla komise z ministerstva, všechno vyšetřila a ti kluci dostali za svévolné opuštění útvaru každý rok a šli do basy, do kriminálu.“