MUDr. Alois Kubík

* 1925

  • „Zajímavý byl ten pekař, to se mi strašně líbilo. Přinesl se chleba v ošatce, tomu se říkalo ošatka. On to potom vyklopil a měl takové dřevěné lopaty. Před tím se pec připravila. Vytopila se dřevěným uhlím, pak se uhlí vyhráblo a do rozpálené pece se pak sázel chléb. Maminka vždy každý týden připravila dva pecny chleba. Myslím, že kmín se do toho také dával. A dalo se to potom pekaři.“

  • „To se mi líbilo, když byly žně a mlátilo se obilí cepem. To vám byla krása. Obilí se muselo naskládat tak, aby klasy byly v jedné řadě. A byli tři nebo čtyři ti, co mlátili, a šlo to jeden, druhý, třetí, čtvrtý. Mlátili to taktu. Ta, ta, tata, ta, ta, ta… To bylo typické.“

  • „Byl tam ve Služovicích hajný, který se jmenoval Jelínek, a měl dva psy. Jmenovaly se Asta a Víva. Chodil lovit králíky, ale měl na to fretky. To jsou takové příbuzné lasičky. Fretku pustili k díře, která vedla do doupěte s králíkem. Fretka králíka vyplašila a venku už čekal myslivec s flintou. Ovšem někdy se stalo, že si milá fretka zakousla toho králíka a pochutnávala si na něm. Takže myslivcům nezbylo nic jiného než fretku vykopat.“

  • „Pamatujete si ve Služovicích na hospodu U Rottera?“ – „Ano. Dokonce tam bývaly tancovačky a také divadlo. Byl tam veliký sál, do kterého se poskládaly prázdné sudy a na ty sudy se položily desky. Pověsila se tam nějaká záclona, a to bylo divadlo.“ – „Ty desky na těch sudech vytvořily pódium.“ – „Ano.“ – „A kdo to divadlo hrál?“ – „Místní lidé. Tatínek to dával dohromady. Ovšem někdy to byl problém. Obsadit roli nějaké staré ženské to žádná děvucha nechtěla. Takže ty podřadné role musela hrát maminka.“

  • „Děvčata chodila s májkou. A měly při tom takovou říkanku: ‚Krasna, krasna, kaj ši huši pasla? Na zelene luce, v červenem klobuče. Přišla do dom s plačem, dostala karbačem. Od matičky prutem. Od tatinka butem.‘“

  • „Všichni zaměstnanci ve státní službě museli mít zkoušku z němčiny. Tatínek byl tenkrát řídícím učitelem v Lipníku a maminka, která měla za sebou německé školy, dávali rozumy lidem, kteří měli ty zkoušky dělat. Vzpomínám si, že na škole v Lipníku byl školník a jmenoval se Vagrčka. Takový prostý moc hodný člověk. Vzpomínám si, jak chodil po dvoře a hlasitě volal: ,Ich heiße Alois Vagrčka!' "

  • „Bylo to v neděli, kdy jsem byl na návštěvě u kamaráda v Dolním Újezdu. Vracel jsem se zpátky a v tom jsem slyšel od Přerova střelbu. Partyzáni byli nedočkaví a vyvolali v Přerově předčasně povstání. Hodně civilistů tam přišlo o život. Mezi nimi byl náš profesor matematiky. Já si teď jeho jméno nevybavuji, ale údajně ho ti Němci přímo ušlapali.“

  • „Protože jsem byl z takzvaného smíšeného manželství, to jsem byl já a potom ještě Miloš Hložánek, který měl také maminku Němku, tak jsme byli na prohlídce, jestli jsme germánský typ. To měl zjistit lékař, jestli jsme germánský typ. Ale zjistil, že já mám takový ten ruský ksicht. Tak jsem neobstál a nebyl jsem odvedený. Stejně tak Hložánek.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jeseník, 22.07.2024

    (audio)
    délka: 01:52:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Jeseník, 22.07.2024

    (audio)
    délka: 02:28:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 3

    Jeseník, 23.07.2024

    (audio)
    délka: 02:08:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěl jsem být otrokem lidí

Alois Kubík / 1952
Alois Kubík / 1952
zdroj: archiv Aloise Kubíka

Alois Kubík přišel na svět 14. února 1925 ve Služovicích na Hlučínsku. Otec Alois pocházel z Hané a působil ve Služovicích jako řídící učitel. Matka Amálie, rozená Šnajdrová, byla také učitelka a po otci Němka z Opavy. Alois Kubík vyrůstal ve škole, kde rodina ve školním bytě bydlela. Byl svědkem života na venkově v poměrech první republiky. V jeho deseti letech se Kubíkovi odstěhovali do Loděnice nedaleko Opavy, odkud dojížděl na opavské gymnázium. Po Mnichovu 1938 a nacistickém záboru Opavska odešli Kubíkovi do vnitrozemí. Usadili se v Lipníku nad Bečvou, kde prožili okupaci a konec války. Během studií medicíny se Alois Kubík nakazil tuberkulózou, na kterou málem zemřel. Od roku 1952 pracoval jako lékař v lázních v Jeseníku, kde se stal uznávaným odborníkem na léčebné metody Vincenze Priessnitze a renomovaným znalcem jeho odkazu. V době natáčení v roce 2024 žil v Jeseníku.