"Já jsem pořád byla na mateřské, takže vlastně to, co se dělo v práci, to se dozvídám z vyprávěnek. Já jsem byla v Akademii věd, a tam Ústav pro jazyk český není zrovna místo, které by bylo politicky angažované. Ono taky nikoho nezajímá. To tak ti historici, po těch jeli. Nicméně přišla jsem na fakultu a mě postihlo – to je naprosto komická situace – jak spousta lidí byla postižena tím, že byli vyhnáni z práce, tak mně se stalo to, že mě vyměnili. Vyměnili doslova za kolegu. Já jsem měla na tom Ústavu pro jazyk český místo, tenkrát to bylo systematizované, že. Ale to bylo za málo peněz, to nebylo nějak nóbl místo, nicméně kolegu vyhazovali z fakulty. On byl předtím prorektor, on na to dodneška vzpomíná, my jsme se samozřejmě znali. Ale oni ho prostě vyměnili za mě. Mě šoupli na fakultu, kam jsem nechtěla, proboha! A jeho šoupli do toho ústavu. On měl tenkrát třetí dítě a dostal malý plat, ale prostě oni už byli spokojení, že ho odstavili. Mě neodstavili, ale strčili mě na fakultu a já tam nechtěla. Já jsem přišla o obor. Já jsem se školila na dialektologa, na nářečí. Já jsem to milovala. To je hloupé říkat takhle, ale měla jsem to ráda. Bylo to strašně zajímavé. Naráz jsem šla, zavolali mě na fakultu, ještě jsem byla na mateřské, a sdělili mně, že od 1. ledna učím. Ale já jsem nevěděla ani, co učím. Takže když někdo říká, že byl vyhnán z práce, tak já říkám, že jsem povýšila, ale vůbec ne dobrovolně, já tam nechtěla. Jenomže tak se zacházelo s lidmi, jako s balíkem. Toho vyhodili, toho přidělili do jiného ústavu a nakonec musel být rád, že to místo měl, protože bylo to místo odborné. Jak by živili ty děti?"
"A byl to šílený šok. Protože – ono se tak vykládalo: 'Padnou peníze' a tak, to věděly baby v kavárně třeba. V kavárnách se totiž, a v hospodách, se ví všechno. Ale vystoupil prezident a prohlásil, že žádná měnová reforma nebude, to byl projev v rozhlase, velice vážný. No a druhý den to bouchlo. Doslova. To prostě... druhý den to bouchlo, v pondělí to bouchlo, všechny peníze ztratily hodnotu. Přepočítala se určitá částka jedna ku pěti, zbytek jedna ku padesáti. To znamená, kdo měl doma třeba na něco, vždyť vy víte, že rodiče – tenkrát to nebylo s bankami tak jako dneska, že rodiče měli doma třeba na to, aby koupili nábytek –, a naráz naprosto nic. Byl to šok! My jsme byli bohatá rodina, protože nikdo nic neměl, ale naše babička brala důchod a v okamžiku ten den, kdy padla měnová reforma, ho dostala v nových penězích, přepočítaných samozřejmě už jedna ku pěti. Abychom měli vůbec za co koupit jídlo, protože v té chvíli se to nedalo. Oni nechtěli, aby někdo donesl pytlík korun, v obchodě. To byl strašný šok."
"A pak si pamatuju, naráz přišla armáda. A pořád jsme seděli v tom sklepě. Teď oni vešli do domu a bylo to i slyšet. A mě drželi v náručí, já jsem byla pořád ještě malinká, mně bylo čtyři a půl, já jsem byla děťátko. Jediné – v daleké, široké rodině. A vylezla prababička – já si to dodneška pamatuju – a řekla: 'Já už jsem stará, mě už nebude škoda, já se půjdu podívat.' Ona opravdu měla tu odvahu, ono to bylo hrůzné. Ale naštěstí ta první skupina byli celkem noblesní vojáci. Pak šel takový ten póvl, jak se o něm mluví. Ale to byl první zážitek, že ta babička šla, že tam byl voják a že ten voják s ní zacházel slušně. A my jsme se postupně vysunuli z toho [sklepa]."
Prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc., rozená Hrabáková, se narodila 24. prosince 1940 v Brně do rodiny českého literárního historika a univerzitního profesora české literatury Josefa Hrabáka. Matka – ačkoli měla vysokoškolské vzdělání – byla v domácnosti a tvořila zázemí pro manžela tak, aby se mohl věnovat rozsáhlé publikační činnosti. Coby takřka pětiletá zažila Marie Krčmová osvobozování Brna koncem druhé světové války. Vzpomíná, jak celá rodina strávila několik dní ve sklepě na uhlí, zatímco do jejich ulice dopadly dvě bomby. Vojáci Rudé armády přišli až k nim do domu a pamětnice zmiňuje odvahu své prababičky, která jako první vyšla ze sklepa, aby situaci obhlédla. Měnová reforma byla pro rodinu – stejně jako pro všechny ostatní – obrovským šokem a stejně tak se Marie Krčmové dotkla i reforma ve školství, kdy díky novému uspořádání přišla o rok studia. Po srpnových událostech roku 1968 došlo k personálním změnám a Marie Krčmová byla přeřazena z Ústavu pro jazyk český na Akademii věd na univerzitu, kam ale nechtěla, protože se kvůli novému zaměstnání nemohla věnovat své milované činnosti, totiž studiu dialektologie. Na univerzitě působila až do odchodu do důchodu, zažila zde i sametovou revoluci. Marie Krčmová zemřela 6. března 2023 ve věku 82 let.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!