Antonín Kopp

* 1932

  • „Já z dětství si pamatuji jednu zásadní věc: ona byla krutá krize. A nebylo do čeho ‚píchnout‘. Tatínek vždycky říkal: ‚Když bude zle, tak si raději koupím krajíc chleba, ale skleničku kupovat nebudu.‘ Odbyt nešel a banky nechtěly půjčovat. Já si pamatuji, přestože se řeklo, ‚byl to majitel podniku‘, ale my jsme tloukli zoufalou bídu. Potom v 37. a 38. roce se to rozjelo. Ale předtím to byla doopravdy bída.“

  • „Najednou se někdo objevil na pracovišti: ‚Půjdete s náma!‘ a bylo. Naložili mě do auta, odvezli někam. Začalo se s úplně obyčejnými věcmi na stavbě, jako proč tyhle trubky mají takový průměr apod. Prostě banální věci. A to mi poprvně dali, abych se podepsal jako stavař. Já jsem říkal: ‚Pánové, já vím, jak se jmenuji‘, a podepsal jsem svým jménem. Já jsem povídal: ‚Prosím vás, jestli chcete, tak si mě zavřete, dělejte, co chcete.‘ Lákali mě do partaje. Já jsem jim povídal: ‚Podívejte se, já mám tak bídný původ, že byste si mě museli úplně zhnusit. Protože byste si museli říct, ten tam leze jenom z prospěchu.‘ A dali mi pak pokoj.“

  • „Když jsme ještě měli to hospodářství a teď nás nutili dodat ty dodávky. To bylo nesplnitelné. To se nenechalo na tom poli vypěstovat nic. Tam je to ještě kamenité [na Vysočině]. A teďkon, když přišla kontrola, když šmejdili po bytě. Všechno vám zvotvírali, šuplata. Nikdo neměl papír. Kontrola přišla s milicí atd. Hledali třeba hrnec utajeného sádla. To byli místní lidé. Pozor na to. A to bolí víc, než když přijde cizí někdo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 09.03.2018

    (audio)
    délka: 03:17:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pomoz druhému a nečekej, až někdo přijde a poděkuje ti

Antonín Kopp
Antonín Kopp
zdroj: archiv pamětníka

Antonín Kopp se narodil 17. června 1932 ve sklárně Janštýn. Jeho rodiče vlastnili sklárnu Janštýn zakoupenou v roce 1849, ve které po tři generace Koppovi provozovali sklářskou činnost. K 1. lednu 1946 byla sklárna Vyhláškou č. 340 ministra průmyslu znárodněna, po roce 1950 se pamětníkova rodina musela nuceně vystěhovat a nadále byla intenzivně perzekvována komunistickým režimem. První dvě třídy základní školy pamětník absolvoval v Horních Dubenkách, zbytek školy odchodil v Brně, první třídu měšťanky absolvoval v Praze-Kobylisích. Vystudoval gymnázium v Praze na Žižkově a Strojní fakultu VŠSEI v Plzni. Vysokoškolská studia uzavřel v roce 1956 jako specialista pro tepelnou techniku a vzduchotechniku na ČVUT v Praze. Od roku 1956 až do roku 1990 byl odborným projektantem Stavoprojektu v Českých Budějovicích. V 60. a 70. letech byl systematicky vyslýchán agenty StB a nucen ke spolupráci, kterou pokaždé odmítl. V letech 1991-1992 byl jmenován sekčním šéfem územního pracoviště ministerstva životního prostředí v Českých Budějovicích. V létě roku 1992 odešel do důchodu, nadále ovšem pracoval v Rakousku a také se věnoval tlumočení pro Česko-rakouskou a Česko-německou Komisi hraničních vod. Nyní pomáhá svému synovi v nakladatelství Kopp, v němž v roce 2017 vyšla kniha Skláři Koppové a sklárna Janštýn, kterou pamětník napsal. Navštěvuje Univerzitu třetího věku při Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích a věnuje se studiu dějin skláren na Novohradsku.