Gertruda Ješonková

„Také v lágru Mexiko vězně tloukli a maminčina známá tam musela uklízet krev. V těch místnostech, kde mučili vězně. Bylo to kruté… Já sama si pamatuji jen nějaké momenty. Nevím, jestli to bylo v tom sběrném táboře ve Vítkovicích nebo potom v tom Mexiku. Vybavuje se mi ale, že tam byla pořád tma a že jsme spaly na nějakých hadrech. A maminka mne pořád objímala.“

„Maminka zachránila té holčičce život. Nosila jí krupici zabalenou v novinách. Byla zavřená v tom táboře, a protože byla švadlena, šila Ruskám povlaky na kufry. Rusky měly spousty kufrů a maminka jim na ně šila povlaky. Tak se také dostala k nějakému jídlu a té holčičce tajně nosila krupici. Pamatuji si na jednu chvíli. Nevím přesně, kde to bylo, ale stály jsme v nějaké řadě, byly tam i děti a kolem chodili vojáci. Držela jsem se maminky a neměla strach, protože jsem věděla, že maminka mne ochraňuje. Od narození jsem byla jen s maminkou, takže mi byla velkou oporou.“

„Tady je potvrzení, které matka dostala 9. července 1945: ‚Národní výbor ve Vítkovicích povoluje Němce Lydii Talagové, aby se nastěhovala do svojeho původního bytu i z dcerkou.‘ Vidíte? Psáno Z dcerkou… ‚Na adresu Vítkovice, Nerudova 30. Toto povolení je prozatímní až do rozhodnutí příslušného úřadu.‘ Takže takoví nevzdělanci, kteří nebyli ani schopní napsat správně česky text, rozhodovali, jestli Němka se může nastěhovat do svého ubohého jednopokojového bytu.“