Političtí vězni v uranových dolech věděli o všem více než my, civilní zaměstnanci
Stáhnout obrázek
Jiří Jaroš se narodil 12. června 1930 ve Zbraslavi do rodiny Marie a Jaroslava Jarošových. Otec byl švec, maminka pomocná dělnice. Jiří prožil válečná léta u příbuzných na venkově, nejčastěji ve Vokově u dědečka. Absolvoval měšťanku a poté se vyučil zlatníkem, ale po komunistickém puči a následné likvidaci živnostenského stavu musel uzavřít svou firmu i jeho zaměstnavatel. Ke své profesi už se Jiří Jaroš nikdy nevrátil. Narukoval na vojnu do vojenské školy pro důstojníky v záloze. Po roce ho povolali do Plzně, kde dostal na starost výcvik nováčků. Mimo jiné sloužil také u armádního divadla pod vedením Emila Františka Buriana. Jiří Jaroš zde měl na starost základních výcvik vojínů – herců, a také organizaci zájezdů divadla do českých posádek v příhraničí. Poté byl převelen na posádku v Praze-Kunraticích, ale odtud pro neshody s velitelem na vlastní žádost odešel z armády. Musel podepsat pracovní smlouvu v uranových dolech v Příbrami. Zde působil jako střelmistr a pracovně se setkával také s politickými vězni. Z uranových dolů odešel předčasně již po roce kvůli vážnému pracovnímu úrazu. Po zotavení nastoupil do modřanských strojíren jako brusič nářadí, poté byl vedoucím technických služeb ve Zbraslavi. Po okupaci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 vystoupil z KSČ a pak až do důchodu pracoval na Okresní správě silnic Praha-západ. Byl dvakrát ženatý a má čtyři děti.
