Četl jsem mezi řádky a byl jsem připraven celou svou duší, že něco začne
Josef Jařab se narodil 26. července 1937 v Kravařích na Hlučínsku do malorolnické rodiny. Jeho otec Max Jařab musel za války narukovat do wehrmachtu. Prošel boji ve Francii i v Rusku, odkud byl kvůli omrzlinám převelen do Breslau (dnes Wroclaw), kde padl do zajetí. Domů se vrátil až v roce 1946. Pamětník vystudoval gymnázium v Hlučíně a následně anglistiku a rusistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. V letech 1964 až 1968 ještě absolvoval doktorské studium na filozofické škole v Prešově, kde také přednášel. Působil na ostravské jazykové škole a Vysoké škole báňské, jako lektor češtiny na Univerzitě 17. listopadu a od roku 1972 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Za celou dobu svého působení na univerzitách nevstoupil do komunistické strany a na rozdíl od kolegů se nestal ani členem Svazu československo-sovětského přátelství. Scházel se také s disidenty a k jeho nejlepším přátelům patřil Milan Hořínek, signatář Charty 77. S Jaroslavem Kořánem také připravili knihu Dítě na skleníku o tehdejší americké poezii, ale policie ji zabavila ještě v tiskárně. Kvůli těmto aktivitám byl Josef Jařab několikrát předvolán k výslechu na StB. V roce 1989 se stal jednou z vůdčích postav sametové revoluce a zakládajících členů Občanského fóra v Olomouci. Dne 19. ledna 1990 byl zvolen rektorem Univerzity Palackého, jímž zůstal do roku 1997. Následující dva roky byl rektorem soukromé Středoevropské univerzity v Budapešti. V letech 1996 až 1998 byl senátorem za obvod v Olomouci a v letech 2000 až 2006 za Opavu. Od března 2008 do března 2009 byl členem Rady České televize. V roce 2018 bydlel v Olomouci, stále vyučoval na univerzitě a vydal bezmála třísetstránkovou knihu Rektorské rozpomínání. Josef Jařab zemřel 3. května roku 2023.