Ing. Josef Janeček

"Miesova vila byla v podstatě do těchto klimatických podmínek totálně nevhodná. Každá zima s tím barákem totálně zatřásla. Ale když se to furt dokola vopravovalo, když by tam někdo bydlel, tak pořád ty detaily byly špatný, to znamená, furt se to muselo donekonečna natírat, spravovat. Praskalo to, teklo tam, kondenzace. Což je i dneska, takže zase se musí. Vždycky se na to asi musí člověk podívat, že je to taková krásná velká socha. Která sice nesplňuje vůbec žádný normy tepelný a takovýhle, ale je hezká, a tak se musím rozhodnout, že do toho budu dávat peníze a že jí budu udržovat takhle, jak je hezká. A nicméně s tím musím počítat, že to bude stát nějaký peníze. No."

„To byl takovej šok zajímavej, protože jak oni stříleli do těch bytů, tak vlastně zespoda stříleli do těch bytů, jenom do těch horních pasáží, těch obytnejch místností. A můj strýc dělal modely, hezký modely lodí, a ty mu všechny rozstříleli. Když přišel první den z práce a viděl to, tak byl hodně, tedy nevybíravá slova volil. Ale byla to legrační situace, že vlastně byl naštvanej, že mu rozstříleli ty modely, a nebyl možná naštvaný, že okupujou. No taky, ale bylo to takový legrační. Ale bylo to smutný, no bylo to šíleně smutný, protože dva roky před tím, dva a půl roku, byla v podstatě svoboda. My jsme jezdili na Západ, já jsem dělal sport, takže jsme byli v západním Německu, bez problémů v Rakousku. Ještě v osmašedesátým jsme jeli do západního Německa. Hrál jsem házenou, takže jsme měli družbu."