„Pocházela jsem z měšťanské rodiny a to se se mnou pořád táhlo. Byla jsem soudruhy bedlivě sledována. Předsedkyně strany třeba chodila za dveře poslouchat, jestli nezpívám v hudební výchově koledy s náboženským obsahem. Koledu ‚Narodil se Kristus Pán‘ jsme opravdu zpívali, ale vymyslela jsem si na její melodii jiná slova. Když jsem měla pocit, že někdo stojí za dveřmi, prudce jsem je otevřela. Jednou jsem tu paní bouchla do hlavy. Lidé chodili poslouchat za dveře. Vzájemně se udávali. Byla to hrozná doba.“
„Když jsem byla ve třetí třídě, začala jsem chodit do napajedelského kláštera do klavíru. Tamní sestry byly velmi vzdělané. Většina z nich měla vysoké školy. Chodila jsem k sestřičce Ludmile. Byla to úžasná paní a chodila jsem k ní moc ráda. Byla jsem také dost nadaná. Pak ale přišel rok 1953 a klášter zrušili. Chodila jsem tam také do angličtiny, což nebylo tenkrát moc obvyklé. Bylo velice kruté, za jakých okolností musely odejít. Když do kláštera přišly, přinesly si s sebou celou výbavu, tak jako ženy, když se vdávaly. A když je vyháněli, mohly si odnést jen jeden malý kufřík. Moje maminka, dobrá duše, některým sestrám pomáhala tím, že si některé věci mohly u nás ukrýt a pak si je postupně odvážely.“
„Jeli jsme s rodiči na kole do Zdětína. Najednou se z levé strany řítilo letadlo. Nebylo příliš veliké, ale hořelo. Bylo jasné, že někde poblíž nás spadne. Rodiče se s koly i se mnou převrátili do příkopu, kde jsme, bez zranění, výbuch toho letadla přestáli. Celí otřesení jsme pak pokračovali dál. Je to taková ošklivá vzpomínka, ale když přivřu oči, pořád to hořící letadlo vidím.“
Věra Holubová, za svobodna Bachmánková, se narodila 29. dubna 1941 v Prostějově. Otec byl rolník a později vedl malou rodinnou továrnu na sodovou vodu a limonádu. Matka pracovala jako aranžérka a prodavačka. Po únoru 1948 jim komunisté sodovkárnu zavřeli. Věra chodila na klavír a angličtinu do kláštera Milosrdných sester svatého Kříže, pamatuje jeho zrušení v padesátých letech. Kvůli svému původu měla problém dostat se na školu, i když se výborně učila. Na pedagogickou fakultu do Olomouce dostala doporučení až po roce práce v továrně Fatra. Po studiích učila téměř čtyřicet let na základní škole v Napajedlech češtinu, ruštinu a hudební výchovu. Od mládí zpívala a tančila ve folklorním souboru, založila dětský národopisný soubor Radovánek a desítky let ho vedla. Byla napajedelskou patriotkou a organizátorkou kulturního života. Věra Holubová zemřela 16. srpna roku 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
