Tatínka mi zabili před očima
Stáhnout obrázek
Júlia Hlavatá, rozená Chovancová, se narodila 15. října 1938 ve Vyšné Pisané na Slovensku. Její tatínek Vasil Chovanec měl hospodářství, díky kterému si rodina spokojeně žila až do chvíle, kdy v blízkosti Vyšné a sousední Nižné Pisané začala na podzim roku 1944 Karpatsko-dukelská operace, která jinak malebné údolí potoka Kapišovka proměnila v krvavé lázně. Obyvatelé obou vesnic se museli před válkou skrývat hladoví a promrzlí ve vykopaných zemljankách. Před nejhorším poryvem bitvy utekli jedné noci do nedaleké obce Dobroslava. Když se vrátili domů, našli jen mrtvá těla těch, kteří zůstali, a sutiny domů zničených dělostřeleckou palbou. Během války přišla Júlia o tatínka. Vasil Chovanec totiž odmítl vojáky wehrmachtu, kteří po něm chtěli koně. Zbili jej a večer si na něj počkali u stájí. Pamětnice na vlastní oči viděla, jak jejího otce roztrhal granát. Když po válce přijely do trosek Vyšné a Nižné Pisané v rámci humanitární pomoci dvě olomoucké studentky, Květoslava Bartoňová (roz. Axmanová) a Věra Kristková, našly zde hladovějící, vystrašené a nedostatečně oblečené děti. Některé z nich přišly během Karpatsko-dukelské operace o oba rodiče. Květoslava s Věrou se rozhodly, že dětem pomůžou a najdou jim v Olomouci náhradní rodiny. Touto cestou se Júlia spolu se svým mladším bratrem Vasilem dostala do pěstounské péče manželů Lavičkových z Nasobůrek v Olomouckém kraji. Vlasta a Jaroslav Lavičkovi měli hospodářství, byli praktikující katolíci a obdivovali masarykovské ideály. Kvůli tomu, že měla špatný kádrový profil, se Júlia nemohla hlásit ke studiu na střední zdravotnickou školu a raději po základní škole nastoupila rovnou do zaměstnání. Ve svých dvaceti letech se provdala za Josefa Hlavatého, s nímž vychovali tři dcery, Martu, Vlastimilu a Štěpánku.
