Marie Haisová

* 1951

  • „Tehdy se dělo to, že se vypisovaly první komunální volby a já jak jsem tady byla aktivní, tak mě tehdy oslovili, jestli bych nechtěla kandidovat do komunálních voleb. Zároveň mě kontaktovali z osobního sekretariátu Václava Havla, jestli bych jim nešla pomoct, že jsou tam zahlcení korespondencí a že si s tím nevědí rady a že mě mají v databázi jako spolehlivou osobu, protože jsem pro ně pracovala za totality a jsem pro ně tedy důvěryhodná. Měla jsem tehdy dilema – jít kandidovat, být politička, nebo jít dělat sekretářku na nábřeží? No a jak to s tím naším ženským sebevědomím dopadá, tak co myslíte, že jsem si vybrala… Věděla jsem, že politiku neumím, to jsem nikdy nedělala, ale jako administrativní pracovnice – to jsem vystudovala, celé roky dělala, to jsem uměla. Tak jsem šla dělat sekretářku na nábřeží do osobního sekretariátu Václava Havla a tam jsem tedy byla bezprostředně po sametové revoluci.“

  • „Hned ze začátku jsem se z Klatov znala s Jirkou Fuchsem, který chodil se Sabinou Krausovou a její tatínek byl chartista. Hledali někoho, kdo by jim pomohl ty dokumenty přepisovat. Vždycky někdo něco sepsal třeba o stavu životního prostředí nebo o stavu školství, prostě z určitých oblastí života. Bylo to tedy v originále a bylo potřeba to dostat mezi lidi. Tak jestli bych byla ochotná spolupracovat. Já jsem za dva roky nato šla na mateřskou a byla jsem doma, takže po večerech jsem na psacím stroji přepisovala kopie, deset až čtrnáct přes průklepák se dalo udělat. Vždycky mi přinesli ten dokument a já to doma přepisovala, vracela jsem kopie zpátky tomu, kdo mi to zadával, a jednu kopii jsem si nechala nebo při přepisu jsem si to četla, takže když pak přišla revoluce, byla jsem v obraze. Spousta lidí nevěděla, co se děje. Mateřská školka, které najednou otevřeli dveře a lidi nevědí, co si počít. Já díky té Chartě jsem byla stále informovaná a věděla jsem, o čem to je, jak režim lidmi manipuluje a jak je zotročuje. Taky jsem přepsala pár knih do Petlice. Třeba Mít či být Ericha Fromma nebo Kosočtverce na ohradách… Takže po večerech, když jsem dala děti spát, jsem psala pro Chartu.“

  • „V Klatovech, na tom malém městě, si začali lidi hrozně rychle zvykat, založili tam hned Svaz leninské mládeže, smířili se prostě s tou situací, že tady zase bude totalita. Že tam žádné pražské jaro nepokvete. V roce 1969 se pořádaly protesty na výročí okupace a já jako sekretářka obchodního náměstka, což byla pozice docela zajímavá, jsem měla přístup k tehdejšímu ormigu, takovýmu xeroxu, předchůdci dnešních kopírek. Tehdy jsem nakopírovala protestní letáky proti vstupu Sovětských na našem území a ty jsme rozhazovali do schránek a vyzývali jsme k protestům, aby šli lidé do práce pěšky – a už přesně nevím, jakých deset bodů tam bylo, jak vyjádřit ten nesouhlas. Skončilo to tím, že nás všechny pochytali, všichni jsme skončili na StB, všichni jsme byli u výslechu. Moji kamarádi měli záznam v trestním rejstříku, měli už definitivně škraloup. No a já… U nás byl tehdy zastupující ředitel Jůva a ten mě vykoupil. Pozval si ty estébáky a já jsem viděla, že odcházejí s plnými aktovkami. Dal jim dary, aby mi nezkazili život. Potrestali mě akorát tím, že mě sesadili z místa sekretářky a šla jsem dělat do vzorkovny, balit balíky pro Rusko.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.10.2013

    (audio)
    délka: 29:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 19.09.2014

    (audio)
    délka: 54:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
  • 3

    Praha ED, 09.02.2021

    (audio)
    délka: 01:55:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Můj šéf uplatil StB, aby mi nezničili život

Marie Haisová, rozená Voráčková
Marie Haisová, rozená Voráčková
zdroj: Soutěž

Marie Haisová, rozená Voráčková, se narodila 12. dubna 1951 v Klatovech, s rodiči žila ve Vacovech nedaleko Klatov. Po rozvodu rodičů v roce 1955 žila s matkou v Plzni a od roku 1957 s matkou a otčímem v Heřmanově Huti, na kterou ráda vzpomíná. V roce 1965 začala studovat gymnázium ve Stříbře, avšak téhož roku po tragické smrti otčíma se musela s matkou a novorozenou sestřičkou opět stěhovat, tentokrát do Klatov. Tam vystudovala dvouletou školu pro práci v administrativě a v roce 1968 si našla první zaměstnání u ČSAD, nedlouho poté uspěla v konkurzu na místo sekretářky obchodního náměstka v klatovském Kozaku. V roce 1969, při výročních demonstracích, využila pracovní kopírovací stroj k výrobě letáků podporujících odpor vůči sovětským okupantům, které s přáteli šířila prostřednictvím poštovních schránek. Všichni skončili u výslechu na StB a odešli se záznamem, což jim způsobilo velké problémy v dalším životě. Zastupující ředitel podniku, ve kterém Marie pracovala, prý ale příslušníky StB uplatil dary, aby Marii nechali být a nezničili jí život. Marii za trest „jen“ sesadili z pozice sekretářky. Nedlouho poté odešla do Prahy, kde pracovala u pozemních staveb jako sekretářka a poté referentka. Zároveň studovala lidovou hudební konzervatoř. Vdala se a založila rodinu. V osmdesátých letech se dostala k okruhu lidí kolem Charty 77 a stala se spolehlivou spolupracovnicí. Po večerech přepisovala texty a knihy. V listopadu 1989 byla aktivní v Občanském fóru v Praze na Zahradním Městě a přijala nabídku pracovat v osobním sekretariátu Václava Havla. Jako sekretářka na Pražském hradě působila dva roky. V letech 1993–1996 byla ředitelkou asociace ekologických organizací Zelený kruh, v roce 1997 založila občanské sdružení Agentura GAIA, jehož posláním je zlepšení mezilidské komunikace prostřednictvím programů Zeleň je život, Ženy a životní prostředí, Alternativy ke konzumnímu způsobu života.