Bc. Vlasta Gallová

„Pak přišla vojenská služba a vzhledem k tomu, co měl za sebou, konflikt se zákonem, tak nastoupil k PTP. Tam nedostal, jak říkal, ani nůž na ukrojení chleba, natož zbraň, a sloužil dva roky. Když se blížil konec PTP, tak bylo nařízeno vládou, že služba se prodlužuje o jednadvacet měsíců, takže jak to popisoval, tak sebevraždy a různé útěky byly vlastně na denním pořádku. Ti chlapci to prostě nedávali. Když někdy popisoval život tam, mluvil o zimě a hladu. Přesně tak, jak to bylo třeba v těch filmech. Byli mezi nimi studenti, různí právníci, byli to inteligentní lidé, byli tam hlavně také kněží. Říkal, že se titulovali pane, což tamním politrukům bylo silně proti srsti. Pamatuji si také, že třeba říkal, že byť neměli toho jídla, tak hráli šachy, které se tam naučil velmi dobře. Šachy si dělali z chlebové střídky.“

„Spíš z mladické nerozvážnosti, jak to někdy popisoval, chtěl opustit republiku, a rozhodl se ještě s jedním kamarádem, že odejdou za hranice. Vyrazili, a když dorazili na hranice, tak si jich pravděpodobně buď někdo všiml, neví to doteďka, nebo je někdo vyloženě udal, a byli na hranicích zadrženi. Pokud byl někdo zadržen na hranicích, tak okamžitě nastupoval do vězení. Takže byli s tímto kamarádem odsouzeni jako mladiství, neboť jejich věk ještě nebyl tak vysoký, takže dostali půl roku vězení.“