Jaroslav Frolík

„V komunistické straně jsem byl. Váhal jsem, členství mi nabídnuto nebylo, já jsem váhal sám. Hodně jsem přečetl literatury od těch režimních spisovatelů nebo prorežimních, teda prokomunistických. Byl jsem taková obdoba Pavla Kohouta, taková v regionálním měřítku, jestli vám něco říká jméno Pavel Kohout, že jsem nejdřív po té druhé světové válce byl oslněn myšlenkami marxismu. Je pravda, že je to sice idea, ale utopická, že kdyby jednotlivci i společnost brali majetek, brali práci pro společnost jako práci, pro bohatnutí nebo pro svůj majetek, tak by ta společnost byla daleko lepší než ta kapitalistická, ale to je utopie.“

„No a potom zase na konci války bombardování Berouna, jestli jste slyšeli. Když jsme byli v krytu pod nemocenskou pokladnou a na tzv. Plácku, to je to náměstíčko, co je hotel dneska, bývalá Litava, tak tam dopadaly bomby. A předtím ještě dopadly tři bomby na Městskou horu, kdy podráždili ty spojenecké letce Němci, kteří stříleli z rozhledny na to letadlo. Ono se vrátilo, shodilo tam na Městskou horu tři bomby. Moje manželka bydlela těsně pod Městskou horou, zažila to naplno na vlastní kůži. Protože jim to odneslo střechu, zasypalo je to částečně těmi taškami. Takže to byly velmi silné zážitky na konci války.“