Stanislav Frank

* 1955

  • „Ten den nebo druhý den večer jsme se sešli v Pivovarském muzeu, kde pracoval kamarád Franta Stoček jako vedoucí. Poskytl tam svoji kancelář těm lidem, kteří tady s tím chtěli něco udělat. Vím, že tam tehdy padl nápad od někoho: ‚Tak založme taky Občanské fórum, jako mají v Praze.‘ – ‚Tak jo, tak se založí Občanské fórum.‘ – ‚Musíte ale přivést nějaké právníky.‘ Franta Stoček tam vzal mě jako právníka, abych to nějak právně pokryl. On říkal: ‚To není žádný právník, potřebujeme nějakého advokáta. Někoho, kdo se za nás v případě potřeby postaví.‘ Takže druhý den už přišli plzeňští advokáti a už se začalo něco dít.“

  • "Jednou jsem byl přidělený. Přijela tam sovětská delegace na návštěvu, a protože to byli právníci, tak mi řekli: ‚Půjdeš tam s kádrovákem soudruhem Řezáčem a soudruhem Papežem a se soudruhy prostě a budeš se jim věnovat, protože to jsou právníci, kdyby chtěli vědět něco o právu. Tak jsem s nimi šel do rudého koutku. Byli tam naši soudruzi, vesměs milicionáři a velmi ostří stalinisté, protože těch bylo v pivovaru poměrně dost. A ti tam začali po sovětském způsobu házet vodky a stakany. Nutili i ty Rusy, kteří byli poměrně kultivovaní ve srovnání s nimi, aby pili taky. Já jsem tam tak seděl. Byl jsem hrozně otrávený a muselo to ze mě čišet, protože jsem prostě nemluvil. Nezpíval jsem s nimi častušky. Rusové se na nic neptali. Nic jsem neříkal. Nikomu jsem nic neříkal. Nepřidával jsem se k jejich zábavě. Prostě jsem tam trpěl. Když to skončilo asi po hodině a půl, tak ke mně přišel jeden Rus rozloučit se a řekl jediné slovo: ‚Izvinitě.‘ Nevím, jestli se omlouval za ty naše soudruhy. Spíš jsem to pochopil, že se omlouvá za tu okupaci, která ještě tehdy... Aspoň já jsem si to tak vyložil. Tak se omluvil za všechno, co nám provedli.“

  • "Byli jsme na dovolené v Německé demokratické republice ve východním Německu. Vraceli jsme se těsně před tím 21. srpnem. Všude byly objížďky, jeli jsme v noci zpátky autem. Všude byly objížďky. U Umleitunga [německy objížďka] byli vidět tanky a vojáci, tak jsme si říkali: ‚Co se to děje? Co se to děje?‘ Nebo rodiče si to říkali. Přijeli jsme domů. Mě odložili v Bernarticích a odjeli do Plzně. Pak to vlastně začalo. Máma s námi zůstala v Bernarticích a ráno, když jsem vstával, toho jednadvacátého srpna, tak stála babička s dědou a mami u rádia. Poslouchali vysílání rozhlasu o tom, že přišli okupanti a všichni samozřejmě brečeli. Děda s babi, kteří zažili válku, tak se v podstatě děsili toho, že nastane něco podobného, hrozného."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 15.02.2022

    (audio)
    délka: 01:53:02
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Říkal mi: Vstup do strany, budeš mít před sebou skvělou budoucnost. Odpověděl jsem, že jsou určité věci, které nehodlám překročit

Ve vojenské uniformě, 1979
Ve vojenské uniformě, 1979
zdroj: Archiv pamětníka

Stanislav Frank se narodil 23. června 1955 v Plzni. Pocházel z obyčejných poměrů. Rodiče se o politiku příliš nezajímali, přesto z pragmatismu vstoupili do Komunistické strany Československa. Chtěli, aby se měla rodina dobře. Ve svých 13 letech se mladý Stanislav ovšem stal svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy a nastupující normalizace, která v něm začala formovat budoucí politické a morální přesvědčení. Následně vystudoval gymnázium a přihlásil se na studium práva na Univerzitě Karlově. Kvůli vlastním morálním hodnotám se chtěl co nejvíce vyhnout povinné vojenské službě. Na vojně se ovšem setkal s arogancí státní moci, která jej ještě více utvrdila v jeho přesvědčení. Po absolvování povinné vojny nastoupil do Plzeňského Prazdroje na pozici právníka. V roce 1989 se aktivně podílel na založení Občanského fóra v Plzni. Iniciativu následně přenesl do Plzeňského Prazdroje. Později zasedl v městském zastupitelstvu a následně v Radě města Plzeň. V letech 1992 až 1998 byl členem a předsedou západočeské sekce Občanské demokratické aliance. Za aktivity během minulého režimu se stal v roce 2021 držitelem Čestné plakety hejtmanky Plzeňského kraje za odvážné občanské postoje.