JUDr. Vladimír Fiala

"S tím já jsem počítal s ohledem na znění příkazu generálního prokurátora. Bojoval jsem všemi prostředky, ať už cestou nedostatku procesního řízení, například nedostatek souhlasu Revolučního odborového hnutí anebo po stránce skutkových okolností. Nemohl mi dát příkaz před tím, než bylo vzneseno obvinění nebo npřed tím, než byl proveden výslech obviněného. To všechno tam chybělo. Mně původně uložili důtku, kterou generální prokurátor zastavil. Přece jenom to na mě zanechalo, ten vnitřní boj, ty nepříjemnosti, zanechaly následky. Doktor mi naměřil vykoký tlak a další průvodní symptomy s vysokým tlakem související. Tak jsme pak na základě lékařského dobrozdání požádal o propuštění."

"V pondělí poté demonstraci bylo zvláštní to, že si nás zavolal šéf. Začal s tím, že bylo zadrženo velké množství lidí. Jejich dozorový spis měl na stole. Každému z nás, což bylo asi tak pět prokurátorů, ale možná i více, přidělil určitý počet spisů. Mně konkrétně pět s tím, že na ty lidi musí být uvalena vazba. Že musí být zavřený, lidově řečeno. Za tím účelem jsme měli odjet do vazbení věznice Litoměřice. Řekl jsem šéfovi, že si nejprve ty spisy týkající se těch lidí přečtu a až pak řeknu, jestli je zavřu nebo ne. Přečetl jsem si to a přišel jsem na to, že spis měl snad jen tři strany a chyběla i výpověď učiněná prokurátorem. Tak jsme šel za šéfem a řekl mu, že jsem vazební důvody neshledal. A že pokud bych já musel jet do Litoměřic, tak je všechny propustím. Důvpdy vazby nejsou, jde navíc o tak závažný úkon, který může vliv na další život těch lidí. On stále setrvával na svém stanovisku, že tam musím jet a že musím ty lidi zavřít. Řekl jsem, že jestli tam pojedu, tak je propustím, protože chci mít čité svědomí., protože to je tak závažný krok, že si to nechci vzít na svou odpovědnost."