Zdeněk Dymák

* 1923

  • "Přišel jsem z práce, vyděšená celá: 'Představ si, Rusák mě chtěl zastřelit!' Říkám: ,Jak je to možný?' 'No chtěl uříznout tu třešeň, protože potřebuje třešně.' Tak jsem šel a on už byl pryč.Tak sem přišel ten druhej, co šel k nám, že se tohleto stalo, tak ten se sebral, šel, oni měli, jak jsou salesiáni tady, tak tam měli štáb. Přijeli a zjišťovali, který to byli. Tak je přivedli, zfackovali je a hnali je pryč."

  • "Nějaký Komárek bydlel ve třetím patře, to byl malíř, takzvanej malíř, maloval, co kdo chtěl, kačenu, jak to je v tom filmu, u toho kouře z lokomotivy je kačena, takovýhle pitomosti. A taky namaloval Hitlera, to si představte, nevím, co ho to napadlo. A ten blbec to dal k holiči do krámu a hned druhý den přišli gestapáci, odvedli ho, měl kliku, že ho neodeslali do Terezína. Znešvařovat prezidenta, znešvařovat Hitlera!"

  • "Bylo to v květnu, ano, Němci už pomalu odjížděli a odjížděli, když předávali moc na Obrlandrátu, předávali moc. Tak jeli s pásákem od Zelený brány směrem jako k nádraží a proti nim šel průvod našich legionářů s vlajkou a já nevím s čím vším, s nějakýma transparentama, a ty se potkali, a to pamatuju jak dneska, ode mě na dvacet metrů. Ten s tím pásákem zatočil takhle volant na toho vedoucího, co byl legionář, a doslova vám ho přejel tím předním kolem přes celý tělo. Já to vidím jako dneska, jak zkroucený tam ležel. Přežil to dokonce, jednou jsem to četl, že ještě pár měsíců žil, jo, ale pak už na ty vnitřní zranění. Tak takovýhle, a navíc ještě co, když lidi začali takhle pěstí, tak jak jsou Wurstovi řeznictví, tak všichni pal, samopalama prostříleli celý patro."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Pardubice, 03.06.2019

    (audio)
    délka: 01:08:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nacisté i komunisté si dokázali lidskou bytost podmanit

Pamětník Zdeněk Dymák v roce 2019
Pamětník Zdeněk Dymák v roce 2019
zdroj: ZŠ Staňkova, Pardubice

Zdeněk Dymák se narodil se 29. července 1923 v Humpolci. Rodina záhy přesídlila do Chrudimi a poté do Pardubic, kde prožil šťastné dětství. Zde také vystudoval střední průmyslovou školu a poté nastoupil do firmy Wiesner jako konstruktér. Jeho mladší sestra zemřela v patnácti letech. Vzpomíná na konec války v Pardubicích. Matka se nikdy nesmířila s komunistickým převratem a psychicky onemocněla. Pamětník se o ni staral až do její smrti.