Miroslav Dvořák

„Dělal jsem jen na vysílači. Někdo vystřídal několik zaměstnání, ale já jsem byl jenom tam. Ale ještě se vrátím k tomu, že byla doba taková, že i rodiče, i táta… v hospodě mu chlapi říkali: ‚Hele, Mirek je ve straně, viď?‘ – ‚To asi ne. Říká, že ne.‘ A on si myslel... on mi ani nevěřil. Myslel si, že kdo dělá na vysílači, musí být komunista. A já jsem mu říkal: ‚Ve straně nejsem.‘ Vím, že táta byl strašně proti tomu. A to bych mu asi neudělal, abych i kvůli funkci… A dokonce potom hlavní předseda strany, to byl starý pán, zemřel. A předsednictví KSČ po něm převzal můj spolužák, který se mnou chodil do Morašic do školy. A tak dělal předsedu. A pouze jednou přišel na středisko KV [krátkých vln], kde jsem sloužil. V polední pauze, stál jsem u okna a on přišel: ‚Mirku, ty bys nešel mezi nás?‘ A tak jsem mu říkal: ‚Jardo, v žádným případě, určitě ne. Vždyť víš, jaký táta je, a to nepřipadá v úvahu.‘“

„V deváté třídě byl ředitelem školy v Morašicích velký komunista. A tenkrát to nebylo tak, že když jsme končili školu, že bychom si dali přihlášku tam nebo tam. Přihláška se soustředila ve škole a ředitel určoval, jestli ji pošle, nebo nepošle, takhle to bylo. Chtěl jsem jít na školu na nějakou průmyslovku, protože jsem se dobře učil. Měl jsem vyznamenání, ale bylo mně to houby platný, protože ředitel mi to zablokoval a přihlášku nikam neposlal. V podstatě nechtěl, abych šel mimo zemědělství, a dokonce chtěl, abych šel do učení. Ani mi neumožnil, já bych býval chodil na zemědělskou školu v Litomyšli, na průmyslovku. Ale ani to mi nedovolil. Takže to dopadlo tak, že byl konec školního roku. Všichni věděli, že ten půjde tam, ten tam, ten tam a já nikam. A tak rodiče říkali: ‚Budeš doma, my tě uživíme.‘“