„Bylo to v neděli, zrovna na Velikonoční neděli, nebo na Květnou neděli, na Květnou neděli to bylo. Měli jsme uvařenej oběd v neděli v poledne, jen zasednout a jíst. Najednou zahoukaly sirény, ony houkaly často, ale nikdy nás tam nebombardovali. To jsme ještě někdy šli ven a koukali jsme, a když bylo jasno, tak byla vidět letadla. Tenkrát ještě asi, ne asi, určitě, nemohly být tryskové motory, byly to obyčejný motory, protože žádnou tu mlhu nedělaly. Ale byly vidět, vždycky celá letka byla vidět, tak jsme na ně koukali. No ale tu neděli to dunělo víc a začalo to bouchat. Tak jsme hned utekli do sklepa a tam jsme se zavřeli, to byl jako kryt, a tam jsme byli a ten nálet přežili.“
„Tatínek se nevrátil z práce a ti, co s ním dělali, tak úplně opatrně a strachy přišli říct matce, že ho zatklo gestapo. To bylo v době, kdy vypuklo Slovenský národní povstání, a jak kolem toho někdo něco řekl, tak byl hned vinen a hned bez soudu každýho zavřeli. Tak tatínka odvezli a byl na Pankráci.“
„Když jsem chodila tak do první, do druhé třídy, což bylo v roce třicet šest, mám dojem, tak projížděl přes Kbely pan prezident Masaryk. My jsme ze školy, tenkrát jsme byli asi sedmiletí, tak jsme vyšli před školu, měli jsme školu přímo u silnice, a dostali jsme praporky do ruky a mávali jsme na přijíždějící auta a pan prezident nám pokynul.“
Jarmila Ducháčková se narodila 1. dubna 1927 v Nové Vinoři u Prahy. Dětství prožila s rodiči ve Kbelích, kde se v roce 1936 setkala s Tomášem Garriguem Masarykem. Během války vystudovala Střední odbornou školu pro ženská povolání. V roce 1944 zatklo jejího otce Josefa Vodvářku gestapo, vězněn byl v terezínské Malé pevnosti. Jarmila a její matka musely zbytek války prožít samy. Dne 25. března roku 1945 zasáhlo jejich domov bombardování kbelského letiště. Jarmila proto zbytek války strávila u tety ve Staré Boleslavi, kde se dočkala i osvobození. Následujících čtyřicet let komunistické nadvlády prožila bez větších problémů. S manželem vychovala dvě dcery.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
