Jaromír Dolanský

“No a když jsem se zmínil o tom pětačtyřicátém roce, tak samozřejmě i lidé ze zoologické zahrady, protože byli na té straně, odkud šla německá vojska, ona šla shora z Bohnic a byla na pravém břehu Vltavy. A Praha se bránila na druhé straně. Koneckonců Němá barikáda Drdova, Trojský most a tak dále. Jenomže tam nebyl jenom jeden most. Nedaleko od toho Trojského mostu je ještě jeden most, který vede na trojský ostrov. Tam je řeka, která se dala při hodně málo vody přebrodit a nebo tam jezdil velký přívoz, no a bylo bez problémů možné přejet na lodičkách. Pak tam byl přes náhon, nebo spíš přes kanál, kudy plavaly lodě, tak tam byl další most. No, a u toho mostu se do těch událostí zapojil i můj děda. Takže i on patřil mezi lidi, které potom vyznamenávali za to, že hájili Prahu. Kdybyste se tam šli podívat dnes, tak tam uvidíte na tom jednom místě malý pomníček, a byl to pomníček člověka, který ležel vedle mého dědy. Takže tam mu ta zubatá opravdu letěla těsně kolem ucha. Ale to všechno mu samozřejmě nebylo nic platné po osmačtyřicátém roce, protože samozřejmě ti lidé ze zoologické zahrady byli, jsou a určitě i budou svým způsobem samorosti, takže když potom přišla generální stávka v osmačtyřicátém roce, tak lidé z pražské zoologické zahrady, nebo většina z nich řekla, že zvířata musí žrát a stávkovat že nepůjdou. No a následky si dokážete představit i vy. Samozřejmě nikdo nebyl popraven, pověšen, nebo na dlouho zavřen, ale své si jistě při těch výsleších užili. Takže i o tom mi děda vyprávěl, respektive babička, protože děda zemřel, když mi bylo asi šest let.”

“Ta válka přinesla nejen utrpení, ale také snížení životní úrovně všem a všemu. To znamená, že i pražská zoo začala mít problémy s tím, aby měla dost prostředků na placení krmení pro zvířata. A oni tehdy vymysleli výbornou věc. Spolu s několika lidmi, kteří pracovali před válkou už u cirkusu, tak vymysleli společně s mým dědou, vymysleli cirkus. Takže někdy v polovině války, nebo v první části války v zoologické zahradě vznikl cirkus, který dostával vlastně vlastní vstupné, nebo bylo tam možno jít za vlastní vstupné, takže tam byly vstupné dvě. Do zoo a pak do toho cirkusu. No a samozřejmě ten cirkus, nepředstavujte si ho tak, jako cirkus Barnum & Bailey nebo Humberto. Babička tam cvičila s malými psíky, děda tam dělal přízemní akrobacii a maminka, které v tu dobu byly asi čtyři roky, tak tam jezdila na koni s cedulí ‚Vítáme Vás' nebo 'Wilkommen‘. Takže to byl začátek. Zoologické zahradě to hodně pomohlo a nevyprávěla mi ani maminka, a hlavně ani babička, u které jsem vlastně i vyrostl, tak mi nevyprávěly nějaké úžasné okamžiky. Ti němečtí vojáci, kteří tam samozřejmě také chodili, nebo čeští návštěvníci, se přišli podívat na zvířátka, takže vlastně až do května 1945 tam k žádným problémům, excesům nedošlo. Nebo si na to nepamatuji v tom smyslu, že mi to nikdo neřekl, nebo už jsem to zapomněl. Samozřejmě je pravdou, že tam byl i protiletadlový kryt, který vlastně vznikl ve staré štole kousek od pavilonu šelem, a ten kryt byl původně štola, ve které se těžila železná ruda. Potom byl upraven a opravdu tam se ti lidé schovávali. Já už si potom pamatuji od těch 60. let, že byl zavřený, s klukama jsme tam vybourali díru, lezli jsme tam, ale pak nám na to přišli, tak z toho byl velký průšvih. Ale je pravdou, že ten kryt je teď zrekonstruovaný, právě tam pan Bobek se zasadil o to, že ten kryt je zrekonstruovaný do té podoby, jak vypadal, dejme tomu, v tom čtyřiačtyřicátém, pětačtyřicátém roce.”