„Právě pro to výročí si maminka pořídila třífázový proud a velkou lednici, aby se vyráběla zmrzlina. Brali jsme led z Moravy, ze skladu, kam ho vozili ledaři. Tak si vylepšila obchod, ale prakticky jsme už neprodávali, protože přišel únor a soudruzi, kteří se do toho pustili. Přímo nám ji nesebrali, ale znemožnili mamince vést živnost. Vůbec nic nám za to všechno nedali. Ale abych byl otevřený, nebyla to jen vina politických změn. Větší cukráři nestáli o nové konkurenty, tak činili mamince potíže. Takže maminka byla postavená před situaci, že podnikání dál nepůjde. Tak se to prostě zavřelo.“
„Také vím, že když přišla fronta, nejenže vyhodili most, ale viděl jsem i, jak hoří zámecká věž. Byla tam velká německá posádka. Když to vypadalo, že Němci jsou kaput, tak tam lidi šli a drancovali. Já byl doma, ale pak jsem se tam dostal. Maminka o tom nevěděla. Taky jsem drancoval. Ukradl jsem ze stolu telefon, neměl ani číselník. Přinesl jsem ho domů a schoval. Maminka donesla nějaké flinty. Nevím proč, ale na chodbě stály dvě nebo tři pušky, a ráno tam pak už nebyly. Ale oni se ti Němci za dva dny vrátili a hlásili, že budou prohlížet domy. Flinty už u nás nebyly, ale dělal mi starost ten telefon pod postelí.“
„Barrandov točil filmy o Baťovi. Byly podle dvou románů takového komunistického idiota. Jmenovaly se Botostroj a Bez šéfa. To se tam natáčelo. Zároveň začaly zajímavé festivaly pracujících v přírodním kině ve Zlíně, tam jsem se stařečkem jezdil. To bylo dobrý. Ale když byla premiéra těch soudružských filmů, mám z ní hezkou zkušenost. Oni je uvedli, a nikdo nezatleskal. A tam bylo dva tisíce, tři tisíce lidí. A nikdo netleskal. Jen pár blbců v první řadě.“
Pavel Dias se narodil 9. prosince 1938 v Brně. Otec se k němu nehlásil, vychovávala ho matka. V dětství často býval v Brankovicích na jižní Moravě u příbuzných z matčiny strany. Ti byli za protektorátu zapojeni do protinacistického odboje. Matka provozovala cukrárnu v Kroměříži. Po komunistickém převratu v roce 1948 však musela živnost zavřít a pracovala jako prodavačka. Pavel Dias začal v roce 1954 studovat Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Spolupracoval s filmovým studiem ve Zlíně a pomáhal při vzniku filmu Vynález zkázy režiséra Karla Zemana. Začalo ho zajímat vše, co se týkalo fotografování a natáčení filmů. Od roku 1959 fotografoval pro časopis Mladý svět a další časopisy. Hlavním tématem jeho tvorby byla dokumentace míst, kde stály koncentrační tábory, ale zabýval se také zaznamenáváním prostředí koňských dostihů a běžného života. Vystudoval FAMU, působil jako vedoucí oddělení fotografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. V roce 1989 začal vyučovat fotografii na FAMU a později také na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Dostal cenu Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos, udělovanou Asociací fotografů České republiky. Pavel Dias zemřel 19. dubna roku 2021.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
