„Ještě se chci vrátit ke svému vstupu do KSČ. Já to skutečně vidím jako osudový krok… i ta brambora, i to řízení, i ta nukleárka… můžu říct s Nerudou – vším jsem byl rád! Protože mám několik kolegů, kteří nastoupili do jilemnického gymplu po vysoký a tam taky skončili… Víte, já mám takovej přehled, co to obnáší být ve fabrice, prostě manuální práce a podobně…“
„V únoru 1975 byl povolán na OV KSČ. To si pamatuju jako dnes, měl telefon a já večír, když se vrátil, poněvadž on už do školy nepřišel, tak jako zpola legrace říkám: ‚Oto, jsem to já?‘ Ota říkal: ‚Jseš, a ještě Pepa Feistauer.‘ Čili my dva z toho asi patnáctičlenného sboru jsme tím byli postiženi. Já za to, že jsem byl předseda a neukočíroval jsem ten protisovětský oportunismus. Bylo nám řečeno, že k prvnímu srpnu 1975, ještě abychom měli měsíc dovolený, na to je nárok, budeme já a Josef Feistauer propuštěni ze školství pro nadbytečnost.“
„Hlásil jsem se ve Vrchlabí, už začínala výpočetní technika v těch letech okolo roku 1975, automobilka velká, Kablo, Tesla, všude říkali ‚jo, matematik, to vás rádi vezmeme‘, ovšem dokud nepřišel kádrovej posudek, vyloučenej ze strany. Takže za chviličku jsem dostal ‚váženej soudruhu, my jsme už našli dalšího pracovníka, takže s vámi nepočítáme‘. Takže já jsem skutečně 1. srpna 1975 nastoupil jako řidič nákladního auta v ČSAD Jilemnice.“
Jaroslav Dejmek se narodil 15. února 1935 v Kruhu u Jilemnice. Po gymnáziu studoval ČVUT v Praze, obor strojní inženýrství. Tuto školu však po krátké době opustil a nechal se zaměstnat jako učitel pro první stupeň základní školy v Jablonci nad Jizerou. Absolvoval základní vojenskou službu v Martině na Slovensku, po návratu z vojny si udělal druhou maturitu na pedagogickém gymnáziu. Roku 1958 začal studovat na Vysoké škole pedagogické a po jejím dokončení získal místo na gymnáziu v Jilemnici. Po roce 1968 byl vyloučen z KSČ jako nositel tzv. pravicového oportunismu, roku 1975 následovalo vyloučení ze školství. Nějakou dobu musel pracovat jako řidič náklaďáku či jako skladník v třídírně brambor. Roku 1977 se mu podařilo najít práci v Závodech průmyslové automatizace v Trutnově, od roku 1982 pracoval na oddělení nukleární medicíny v jilemnické nemocnici. Po roce 1989 se vrátil zpět k učitelské profesi. V době natáčení v roce 2021 žil v obci Horní Branná. Zemřel 18. června 2022.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
