„Kdo měl něco na vesnici a muselo se to kolektivizovat, tak to bylo špatný. Měli se líp ti, co neměli, a ti to potom ovládali. To nebylo dobrý, nebylo. Právě proto se zpřetrhalo to, že lidi nemají vztah, jak měli svůj majetek. Já mám kamarádku, která… stejně starou jako já skoro, tak ta dostala majetek nazpátek, tak to vím, že je jediná, která hospodaří na svým majetku. To znamená, zase je taková, že jezdí traktorem a všechno si zvorá a udělá sama, ale ty lidi, který to mají třeba v nájmu nebo tak, tak ty už nemají vztah k půdě. Ty už chtěj jenom tak maximálně vydělat prachy. A myslím si, že i ta půda teďka, když koukám, já se koukám teďka, když chodím, tak že ta půda je strašně devastovaná a není tam do ní dáváno to, co bylo dřív.“
„Můj tatínek, ti na tom byli hůř. Ti bydleli na Moravě v Tovačově a můj děda byl velkej sedlák asi, měl hodně pozemků a všeho. No jo, ale tenkrát, jak holt lidi byli takový zfanatizovaný nebo byli rádi, že něco bylo nebo já nevím, co bylo. Zkrátka to dopadlo tak, že jim sebrali všechno. Naložili je v noci na vůz, co nejnutnější si tam dali a odvezli je sem do Čech, takže neměli vůbec nic. Nevím, jestli je ještě sledovali, to nevím, ale tady v Nebřenicích krmili prasata, babička i dědeček. No, a můj tatínek a jeho brácha potom dělali ve státním statku tady v Přeboři u Velkých Popovic.“
„Přišli za mnou, když jsem chodila, já jsem chodila totiž do školy, já jsem dělala maturitu večerně, takže potřebovala jsem z práce volno. Takže jsem chodila od šesti ráno do práce a v půl třetí třikrát týdně jsem chodila do školy ještě do devíti. A protože jsem potřebovala studijní volno, tak mi navrhli, abych šla. No, jenže mám muže, kterej řekl, že když půjdu do KSČ, tak se se mnou rozvede. To jsem řekla a bylo to. Nemusela jsem.“
Jiřina Chaloupková se narodila 20. března 1954 v Modleticích, kde měli její prarodiče statek. Ten jim byl v rámci kolektivizace zabaven a oni museli pracovat v místním jednotném zemědělském družstvu (JZD). Statek byl zabaven i druhým prarodičům v Tovačově, kteří byli i vystěhováni daleko od domova, kde krmili v družstvu prasata. Jiřina Chaloupková pracovala celý život jako účetní a odmítla vstoupit do komunistické strany. Pozemky byly její rodině v restitucích vráceny zpět. V roce 2024 žila v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
