JUDr. Jana Černá

* 1954

  • „Jsem pyšná na to – i když mě třeba i dneska za to budou lidi kritizovat – že jsme, to byl můj nápad, se spojili s městem Bad Homburg a udělali tady [v Mariánských Lázních] hřbitov pro padlé německé děti, to byli mladí lidé, když jsem viděla ročníky jejich narození… A staří lidé, protože tady byl lazaret za války. Jejich kosti byly v pytlích, to bylo nedůstojné. Ty byly složené někde. Dnes je jejich hřbitov v Mariánkách. S Bad Homburgem jsme se spojili, to je velice bohaté město a dnes je to partnerské město [Mariánských Lázní]. Sudetští Němci z Mariánských Lázní byli odsunuti do Bad Homburgu a měli eminentní zájem na tom, aby vznikl hřbitov jejich předků. Když jsem zjistila, že ty ostatky jsou takhle někde pohozené, vybudovali jsme hřbitov. A v té době začalo to, co jsem dosud nezažila. Bylo to asi trochu i od komunistů, ale na to nepřijdete, protože výhružky byly anonymní. Začaly mi chodit anonymy, že mě zabijou. Telefony, nebo dopisy hozené do schránky, hlavně ale telefonáty. Děti zvedly telefon: ,Zabijeme ti mámu, jestli neodstoupí.' Pak už se na mě napojily tajné služby, protože mi neustále hrozili zabitím. Pak mi ulítlo kolo u Regentu [auta], technická zkouška řekla, že bylo uvolněné uměle.“

  • „Potom, když bylo výročí sebeupálení [Jana] Palacha, měli jsme paní profesorku Pomerovou na němčinu jako třídní. Bydlela na Hlavní třídě. Neměla děti, ale měla nás strašně ráda. Byla učitelka němčiny. My jsme ten den, kdy bylo výročí [sebeupálení Jana] Palacha přišli všichni v černém, s černými páskami. Palacha jsme dali na nástěnku. A drželi jsme smutek. Ona přišla a říkala: ,Děti prosím vás, nedělejte to. Prosím vás, na kolenou, nedělejte to.' Důsledek byl ten, nám se zase tolik nestalo, ale ji vyhodili. Nebudu říkat jméno ředitele školy. To jsme nesměli mít ani tašku s potiskem. Ale na Palacha si pamatuju opravdu hodně, se mnou to otřáslo strašně. S námi všemi, s těmi studenty, celá ta třída držela pospolitě, přišli jsme opravdu poctivě v těch černých šatech a dali jsme na nástěnku Palacha, přestože nás [třídní učitelka] prosila, abychom to sundali. On nemohl vyhodit celou třídu, tak vyhodil ji.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mariánské Lázně, 14.06.2024

    (audio)
    délka: 01:42:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Celé město ztichlo a tank otočil hlaveň k našemu balkónu

Jana Černá při natáčení
Jana Černá při natáčení
zdroj: natáčení Post Bellum

Jana Černá, rozená Zelková, se narodila 28. srpna 1954 v Mariánských Lázních. Vyrůstala v rodině, která čelila politickému tlaku kvůli původu a aktivitám jejích rodičů. Její otec Jan Zelko, původem z Francie, byl bývalým členem Junáka, zatímco matka Jarmila byla dcerou emigranta do USA. Jana vystudovala gymnázium v Mariánských Lázních, kde začátkem 70. let maturovala. Navzdory počátečním potížím způsobeným kádrovými důvody byla přijata na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou úspěšně dokončila. Později si ještě rozšířila vzdělání o doktorát v oboru pojišťovnictví. Po studiích pracovala Jana v Praze v pojišťovacím oddělení podniku Keramika. Po návratu do Mariánských Lázní vystřídala několik zaměstnání, včetně pozice ve Správě majetku zotavoven ROH a jako kontrolorka v městském dopravním podniku. V 80. letech byla její rodina pod dohledem StB. Zlomovým okamžikem v jejím životě byl listopad 1989, kdy se aktivně zapojila do činnosti Občanského fóra v Mariánských Lázních. V 90. letech se stala členkou městského zastupitelstva a v 90. letech působila jako místostarostka města. Během svého působení se podílela na významných projektech, jako bylo vybudování domova důchodců v Úšovicích a zřízení hřbitova pro padlé příslušníky německého wehrmachtu, přičemž čelila i výhrůžkám kvůli kontroverznosti tohoto projektu. Po odchodu z funkce místostarostky se Jana Černá věnovala advokátní praxi v Mariánských Lázních.