Byla jsem revolucionářka, Baťa mi připadal jako vykořisťovatel
Vladimíra Brůžová pochází z hornické rodiny. Narodila se 14. února 1938 v Kladně a mezi její první vzpomínky patří to, jak se s rodinou ukrývala ve sklepě při náletech na nedaleké Kralupy nad Vltavou během druhé světové války. Otec se stěhoval za prací, pár let tak žila s rodiči a mladším bratrem v Radovesicích u Bíliny. Obec ale musela v roce 1971 ustoupit těžbě a Vladimíra Brůžová má stále v živé paměti, jak vesnice s tisícovkou obyvatel pomalu zanikala. Vystudovala Průmyslovou filmovou školu v Čimelicích, obor produkční, pět let pak pracovala ve filmových ateliérech v Gottwaldově, dnešním Zlíně. Tam potkala svého prvního manžela, se kterým měla dvě dcery. Kvůli nedostatku financí se rodina přestěhovala na sever Čech. Pod vlivem nadšení z Pražského jara vstoupila pamětnice do komunistické strany. Kvůli článku v Průboji, krajském týdeníku KSČ, přišel její muž o práci a nesměl tvořit pod vlastním jménem. Nemožnost realizovat se a záliba v ženách vedly k rozvodu manželů. Pamětnice se podruhé vdala. Působila nejprve v Československém rozhlase v Ústí nad Labem a od roku 1963 pak jako produkční v první krajské redakci Československé televize v Ústí nad Labem, kde zůstala do svého odchodu do důchodu. V roce 2023 žila v Ústí nad Labem. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře z města Ústí nad Labem.