Jiří Beran

„Ukončil jsem reprezentaci a navázal jsem kontakt s firmou Kneissl v Rakousku, která vyráběla lyže. Dva roky jsem jezdil jako polo-profesionál po světě dlouhé běhy, jako je třeba Vasův běh, Marcialonga, König Ludwig Lauf a tak dále. Dva roky jsem byl stále pod hlavičkou Dukly [Liberec], ale přitom jsem reprezentoval rakouskou firmu Kneissl." – "Měl jste nějakou smlouvu o tom, že vás sponzorovali?"– "Bez toho by to nešlo, kdyby do toho nedávali peníze. Ale musel jsem mít ještě podepsanou smlouvu s Pragosportem, který lidem povoloval výjezd ven. Byli přes něj venku hokejisti, fotbalisti nebo zpěváci. Mohl jsem vyjíždět ven a byl jsem povinen jim odevzdávat dvacet pět procent z výdělku nebo ze sponzorského daru.“

„Vidím to jako teď. Ve čtvrtek před večeří – ještě jsme se trochu učili, četli. Zastavil tam Moskvič, vytáhli nás z pokoje a už jsme se tam nevrátili. Měl jsem bačkory nebo plátěnky, tepláky, tričko, to nikoho nezajímalo. Noc jsme strávili na policejní stanici v Trutnově. Druhý den někdy po obědě nás odvezli do Hradce Králové do vazební věznice. Byl pátek. Na cele jsem byl s nějakým Novákem, který mě informoval, jak to ve věznici chodí. Byl tam asi podeváté, byl to zkušený kriminálník. ‚Budeš tady do pondělí,‘ říkal. Bylo štěstí, že prokurátor tam byl i v sobotu. Zavolal si nás a zeptal se, jestli souhlasíme, nebo chceme něco změnit na výpovědi, kterou jsme dali v Trutnově. Já říkám: ,Ne.‘ On říká: ,V pořádku.‘ V sobotu odpoledne nás pustili. Byli jsme v tričkách, teplácích, plátěnky, bez peněz, bez dokladů, a v Hradci vás vykopnou na ulici. Šli jsme stopovat do Plotiště, kluci odjeli do Trutnova a já jsem se dostal stopem do České Skalice. Byla tma, už mě nikdo nevzal, tak jsem šel pěšky až do Police nad Metují. Dalo by se vyprávět dlouho…“