Ing. Štěpán Benda

* 1940

  • „Takže třeba ženský bez vzdělání… tak třeba člověk trapně koukal, třeba že na silnici bylo auto nákladní, tak jak přijelo v osumašedesátým, to kulatý takový, tam vez ten asfalt, tak tam byli dva muži. Jeden řídil to auto a druhej stál s lopatou na tom autě a házel to dolu. A za nima šly babičky. Doslova babičky, který měly tlouk, já nevim, jestli víte, co je to tlouk, to je kus dřeva, takhle to tam strčili a tloukly ten asfalt.“

  • „Formálně to nebylo k rozeznání. Myslím, si, že tam bylo razítko. Já ho mám schovanej jeden ten svůj pas, jestli ho mám, nevim. Já mám dojem, že nebyl žádnej, akorát vyřizování… to muselo osobní oddělení vyřizovat potřebný vstupní víza a dostal člověk obálku, kde byly pasy a peníze a takový nějaký věci další, no a po příjezdu pas se odevzdal a leželo to v podniku a na ten jste nemohla… Ale voni poznali, že je to služební pas, muselo tam bejt nějaký razítko někde, služebna nebo něco tam muselo někde bejt, ale formálně ten pas vypadal stejně.“

  • „Myslim, že od toho roku šedesát osm žádal dvakrát o milost, bylo to projednávaný s tím, že to nebylo přijato. Tu poslední pak posílal nějak v roce osmdesát devět nebo tak nějak v tý době a bylo mu sděleno, že to tady musí podat někdo – tedy jako že občan českej to musí podat tu žádost za něj, o tu rehabilitaci, tak na to konto on napsal svoje curriculum vitae a já jsem požádal o rehabilitaci, ta proběhla s tím, že – a to je rozhodnutí soudu bylo takový, že bylo uznáno, že byl odsouzenej neprávem a tak dále, nicméně, že opustil republiku tajným způsobem, neoficielně, takže tím se dopustil přestupku, ovšem s tím, že už se zdržuje v zahraničí tak dlouho, že ten přestupek za tajnej přechod státní hranice je promlčenej.“

  • „Byl na té straně nekomunistické, jako člen vedení strany lidový v tý době, tak mu bylo řečeno, že taky na něj dojde, vyhrožovali mu někteří, taky měl samozřejmě známý, takže někdy v polovině února, v březnu, přišel za ním někdo, to si pamatuju, že nám to vyprávěl, přišel za ním ho upozornit, že se nad ním stahujou mračna, že by bylo vhodné, kdyby odešel. Takže ten příběh proběhl tak, že otec odešel s doktorem Bunžou a bratrem pana doktora Bunži, to byl spoluposlanec, tedy spolupracovník jeho z parlamentu, ti odešli ilegálně ve vagónu s nábytkem ze Stoda přes Folmavu do Německa a my jsme zůstali tři děti – mně bylo osm, tý starší sestře byly dva roky a nejmenší sestře byly dva měsíce. My jsme jeli vlakem, měli jsme údajně se dostat do Chebu a tam nám měl někdo pomoct nás převést. To bylo ovšem domluveno nějak divně, takže máma, když viděla ve vlaku za Plzní, že je někdo sleduje, tak ztratila rovnováhu, já tomu teda vůbec nedivim, a vystoupila s náma v Mariánskejch Lázních, kde měla bratra.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.10.2024

    (audio)
    délka: 02:07:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunistický převrat mu vzal otce na dvacet let

Štěpán Benda, 1957
Štěpán Benda, 1957
zdroj: Archiv Pamětníka

Štěpán Benda se narodil 5. března 1940. Jeho otec Dr. Ing. Štěpán Benda, vyznamenaný protifašistický bojovník a lidovecký poslanec prozatímního shromáždění v roce 1948 emigroval do Německa, později do Velké Británie a USA, kde až do roku 1977 přednášel na Hampton Institute ve Virginii. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti. Se synem se shledali po devatenácti letech v Anglii. Matce Marii Terezii Bendové se s dětmi nepodařilo opustit republiku, zůstala v Československu a formálně se s mužem rozvedla. Za bývalým manželem vycestovala do USA v roce 1963, kde se znovu vzali. O tři roky později odjela do USA natrvalo. Pamětník dokončil studia na gymnáziu, nastoupil na ČVUT a v roce 1962 promoval v oboru ekonomika, organizace a plánování strojírenské a elektrotechnické výroby. V posledním ročníku nastoupil do závodu Škoda Plzeň jako programátor. Od roku 1972 pracoval Štěpán Benda deset let jako zástupce vedoucího oddělení v PVT Plzeň. V roce 1980 podepsal vázací akt Státní bezpečnosti (StB) a stal se agentem, za což dostal cestovní pas a mohl po devíti letech znovu navštívit otce v Rakousku. V letech 1982 až 1989 byl pamětník zaměstnaný jako programátor a vedoucí výpočetního střediska ve Výrobním družstvu Styl. Po revoluci přešel do Škody Plzeň, závodu Kompresory. Na konci devadesátých let za Škodu Plzeň vymáhal pohledávky v bývalém Sovětském svazu. Rodiče pamětníka se v osmdesátých letech přestěhovali do Rakousku a po revoluci se vrátili do republiky, kde otce rehabilitovali. V roce 2025 žil Štěpán Benda střídavě v Praze a Plzni.