„Všude jak se přišlo, tak už byly vyvěšené československé práporky a rudé práporky. Ale ty rudé ještě neměly přišitá ty kladiva a srpy, která tam potom byly, ty sovětské. A ty vznikly tak, že za protektorátu se musely vyvěšovat německé prapory. A ty německé prapory byly červený prápor a vprostřed bílý kruh a v něm byl černý hakenkrajc. Tak lidi odpárali ty bílé kruhy s hakenkrajcema, ale protože už to kolem bylo vyšisovaný, tak to šlo na těch praporech vidět. Ale byly to rudé prapory!“
„Když se potom přiblížila fronta, tak mí prarodiče z matčiny strany bydleli v Soběšicích. A ještě tam bydlela jedna teta s rodinou, měli čtyři kluky a bydleli v Soběšicích vedle hasičky. Máti tenkrát dospěla k takovému názoru, že ve městě, i v těch Řečkovicích, bude tvrdý boj, kdežto v Soběšicích, tam je to takový venkov, tam to nebude problém. Takže když se potom blížila fronta, tak jsme v Řečkovicích zamkli barák a došli jsme do těch Soběšic. A tam tenkrát nebyly žádné podsklepené baráky. To byly menší domky a jediný, ve kterém byl pořádný sklep, byla hospoda U Plžka. Ale protože přece jenom lidé začali mít obavy, že takové malé baráčky když dostanou zásah… a nemají se kam schovat, tak vykopali na kraji lesa takové zemljanky a tam se v podstatě celá dědina přestěhovala. Kopali od února, v březnu, dělali zemljanky a my jsme se tam taky odstěhovali, do zemljanky, kterou tenkrát vykopal strýc a jeho čtyři kluci. V dubnu jsme se tam odstěhovali. No a byli jsme tam jednu noc a ráno přišel německý oficír a řekl, že do dvou hodin to tady bude prázdný, že tady nikdo nebude, že to zabírají jako vojenskou základnu. A že pokud tady někdo bude za dvě hodiny, tak to je bandita a toho že odstřelí. Tak samozřejmě zmatek, všichni valili do svých malých domečků a pokud to šlo, tak šli do hospody U Plžků.“
"Sem tam se vyskytli taky lidi, kteří sympatizovali s Němcema. Takže ve druhé třídě byl řídící Weiss a ten nám vykládal takové různé historky, aby nás zaujal. Jejich hrdina byl většinou nějaký Bloňďa. Byl to kluk, který vyhrával nad vším okolím, ale hlavně vyhrával nad ‚židákama‘. ‚Židáci‘ zkrátka, to bylo špatný. Takže ten Weiss byl takový antisemita. Nevím, jak se tvářil na jiné rasy a takové věci, to nevím. S němčinou jsem dost zápolil, já jsem byl natvrdlý na jazyky. Sice jsem se nějak vždycky potom v životě domluvil, ale měl jsem od malička mizernou paměť, takže jsem měl problémy učit se německá slovíčka. Ale tenkrát ještě byla na tom byla famílie relativně dobře, takže mi otec obstaral slečnu, která mě měla doučovat němčinu. Slečna u nás byla několikrát. A pak najednou přišla a měla přišitou žlutou hvězdu na kabátě. A rozloučila se a už nikdy jsem ji neviděl.“
Jiří Bartůšek se narodil 30. dubna 1935 do rodiny vyššího bankovního úředníka a vzhledem k povolání otce rodina až do 50. let patřila k těm lépe situovaným. Jako malý si vzpomíná na protižidovské nálady, které rozdmýchával např. řídící obecné školy, kam jako malý pamětník docházel. Vykládal jim příběhy o „Blonďovi“, který vždy všechny porazil, ale nejvíce vítězil nad „židáky“. Jiří Bartůšek měl problémy s povinnou němčinou, proto mu s ní pomáhala najatá dívka. Jednoho dne přišla se žlutou hvězdou na kabátě, rozloučila se s nimi a pak už ji pamětník nikdy neviděl. Vzpomíná i na bombardování Brna a konec války, který prožil s rodinou u příbuzných v Soběšicích. Jejich blízcí si – stejně jako zbytek vesnice – před obavami z bombardování na kraji lesa vyhrabali zemljanku. Zde však strávili pouze jednu noc, neboť následující den je odtud vyhnali němečtí vojáci. Poté se rodina ukryla ve sklepě hospody a po osvobození se vydali za rodinou do Králova Pole. Po absolvování gymnázia nastoupil pamětník na brněnskou techniku. Během studia vysoké školy se zúčastnil civilní vojenské přípravy, kdy byl zařazen mezi protiletadlové dělostřelce. Vojnu absolvoval v Mostě. V roce 2022 žil Jiří Bartůšek v Brně.
Pavel Strážnický, Petr Strážnický, Sabina Wágnerová a Lukáš Ramša
Paměť národa existuje díky vám.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
