„Byl jednou jeden velmi odvážný a inteligentní povstalec, který se rozhodl jít cestou zbraní. Jenže zbraně nás oddalují od Boha. On se začal odvracet od Boha i od svého vlastního lidu. Zřekl se vlastního programu – Hnutí 26. července. Zdá se mi, že si myslel, že je nejvýznamnější postavou 20. století. Nechal se pohltit svým egem. // Bude se na něj pamatovat jako na člověka autentického, protože to on byl. Byl to dvojitý génius – vojenský a také génius demagogie. Výjimečný dosah činů některých lidí, jakoby nás nutil k obdivu. A on dokázal obrovské věci. Myslím si ale, že nakonec si lidé uvědomí, že zničil tuhle zemi. Mimo jiné proto, že dnes se člověk mnohem snáze dostane k informacím. Někteří ho odsoudí, další mu prominou a jiní budou dělat, jakoby se nic nestalo. Obecně se ale bude vědět, že tuhle zemi zničil.“
„Narodil jsem se na venkově a tam jsem také vyrůstal. Tím pádem, když člověk najednou vidí všemožné výdobytky, pociťuje… jak to jen říct… není to vděk, ale řekněme, že ho to činí spokojenějším. Já si ale myslím, že ve skutečnosti se ty výdobytky, za které údajně mohla kubánská revoluce – jako třeba televize – prostě tehdy začaly rozšiřovat víceméně po celém světě. Mělo to vypadat, jako něco výjimečného, jenže ve skutečnosti to byly věci, které se v té době běžně objevovaly úplně všude.“
„Jediný dům v širém okolí, do kterého před vítězstvím kubánské revoluce chodila na inspekce Venkovská garda (Guardia rural), byl ten náš. Přesněji řečeno dům mého otce a jeho bratrů. Všichni se totiž silně angažovali v záležitostech Hnutí 26. července. Můj otec, jeho bratři Rodovaldo, který získal vojenská ocenění a později zemřel při nehodě a Nico, jejich dvě sestry – moje kmotra a teta, ti všichni pracovali na propagandě. Ve tři hodiny ráno vyráběli letáky na psacích strojích. Muselo to být vždy pozdě v noci, právě kvůli obavám z Venkovské gardy. V podstatě hned po vítězství kubánské revoluce se ale můj otec obrátil na jednoho z bratrů se slovy: ‚Klidně si před nimi můžeš přisoudit všechno, co jsem ve skutečnosti dělal já. Tohle už mě nezajímá.‘ // Mému otci nová vláda nesebrala nic zásadního. Statek nebyl dostatečně velký na to, aby se z něj dalo něco znárodnit, a to samé platilo i o jeho podnikání. Jemu vadilo to, jak se někteří lidé začali najednou hrnout do všemožných funkcí a přivlastňovat si jak zásluhy, tak i všechno ostatní. Štvalo ho, že jejich nadšení začalo vlastně až ve chvíli, kdy bylo dobojováno. To se najednou všichni hrozně radovali. ‚Heeej!‘ Když to tatínek pozoroval, stáhl se. Tohle nebylo nic pro něj.“
Pedro Albert Sánchez se narodil 1. srpna 1956 ve městě Pinar del Río. Jeho otec obdělával pole a zároveň si přivydělával jako truhlář a zedník. Pedrovo dětství se díky tomu neslo ve znamení silného sepětí s přírodou, přičemž lásku k půdě si zachoval dodnes. Většina jeho příbuzných podporovala činnost Hnutí 26. července pod velením Fidela Castra. Stejně jako jeho strýcové a tety, i Pedrův otec se podílel například na výrobě propagačních letáků. To všechno mělo za následek opakované návštěvy Venkovské gardy (Guardia rural). Během jedné takové kontroly se členové této instituce bránící režim Fulgencia Batisty zřejmě pokusili zabít jeho strýce, který tehdy uprchl do pralesa a připojil se k partyzánům. Po vítězství revoluce však nadšení v rodině všeobecně upadalo. Pedrův otec se neztotožňoval s přístupem mnohých lidí, kteří se po změně režimu pokoušeli upevnit si své společenské postavení. Jeho syn vystudoval na pedagogické škole a jako profesor fyziky pracoval na několika prestižních institucích. Nenávist, kterou pozoroval v přístupu společnosti k odpůrcům režimu, ho vedla k odevzdání jeho průkazu Socialistického svazu mládeže (Juventud Comunista). V roce 1994 se pokusil opustit ostrov na člunu, přičemž ho zadrželi policisté. Od té doby se Pedro začal angažovat proti komunistickému režimu. Sepsal knihu, ve které vylíčil své obavy z vývoje, který byl podmíněn vládou Fidela Castra. Poté ji představil i na oficiálních místech. V roce 2019 ho několikrát vyslýchali, když na sociálních sítích zveřejnil sérii živých vysílání, ve kterých se podobně jako předtím ve své knize vymezoval proti situaci na Kubě. Pedro byl zadržen při občanských nepokojích v roce 2021. Soud mu vyměřil trest ve výši pěti let odnětí svobody. Předtím, než ho po jedenácti měsících propustili kvůli zdravotním problémům do domácích vězení, podstoupil celkem čtyři protestní hladovky. Od té doby pokračuje jeho systematické pronásledování.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
