Yusmagli González Luque
* 1978
-
„Já bych si přála, abychom tady na Kubě měli normální ceny. Protože já jsem chudá, nemám rodinu v zahraničí, která by mi posílala peníze. Víte, tak to tu chodí. V krámě je všechno drahé. Takže si nemůžu ani nic koupit. Tu trochu peněz, co mám, to mám opravdu jen na přežití. Myslím, že by měli snížit ceny, abychom si mohli koupit jídlo a další věci i my chudí, kdokoliv, a najíst se. ‚Kdo to způsobil?‘ Prezident, stát, lidé za to nemůžou, prezident by měl začít uvažovat lidsky. Protože když by řekl: ‚Ne, teďka dáme všem stejně nízké ceny.‘ Tak bychom všichni měli co jíst. Rozumíte? Ale pokud se nezvýší příjem nebo neklesnou ceny, pokud není co jíst, jsme zatraceni.“
-
„Ano, je to tak, pronásledují je a trestají [prodavače na ulicích a v parcích]. Státní bezpečnost jim zabaví veškeré zboží, mlátí je, nebo do nich najíždějí autem, dávají jim nesmyslné pokuty, které nemůžou nikdy zaplatit, za to, že nabízejí ostatním lidem zboží. Přestože stát nic nemá, nemá lidem co nabídnout, není tady jediné řeznictví, ve kterém by měli maso, můžete se jít sami podívat. Jenom překupníci si občas něco koupí a prodají ti tak kousek masa, aby ses vůbec mohl najíst. Ale za to jim hrozí trest, sledují je, seberou jim všechno, dají jim pokutu nebo je dokonce zavřou do vězení. To je podle mě týrání. Protože pokud stát není schopen lidem umožnit uspokojit jejich základní potřeby, ale někdo jiný ano, ale stát se k nim chová takto, tak se nejedná o nic jiného než o mučení.“
-
„Můj bratranec Agustín Palma Masa [politický vězen, jehož rozhovor můžete nalézt v archivu Paměti národa] nemůže najít stálou práci. Nevím, zda kvůli tomu, že je bývalým politickým vězněm, ale nikdo ho nechce zaměstnat. Nikdo mu nedůvěřuje. Musel by zaplatit přehnaně vysokou částku za to, aby ho jako bývalého vězně vůbec zaměstnali. Musí to být pro něj těžké, protože má rodinu, kterou musí živit. Rozumíte? Myslím, že to je dost drsné, být politickým vězněm tohoto režimu, snažit se začlenit se do společnosti, měl by dostat práci hned, aby měli doma co jíst. Pracoval nějaký čas na černo, dokud nenašetřil na zaplacení legálního pracovního místa. Musel taky několik úředníků podplatit. Hrozné, ne? Všechno proto, aby vůbec mohl normálně pracovat.“
-
„Dostávali jsme najíst jednou denně [v zadržovací cele Státní bezpečnosti v Havaně]. Přivedla mě Státní bezpečnost, taky mi vypsali pokutu 200 pesos, kterou mi udělili ještě na ulici. Myslela jsem, že hned potom mě propustí, abych se mohla vrátit domů do Guantánama. Pamatuji si potom den, zrovna bylo 14. února, když mi oznámili: ‚Jo, už nemusíte být v podzemní cele.‘ Odvětila jsem: ‚A to mě nepustíte na svobodu? Vždyť jsem nic neudělala, neměla bych tady vůbec být.‘ ‚Musíte počkat na vedoucího oddělení, až Vám dá svolení k návratu domů.‘ Až jsem to jednoho dne nevydržela a vyhlásila jsem hladovku, přímo tam v Parku 24 [oddělené výslechů]. Vybouchla jsem, že nebudu čekat až do pondělí na vedoucího, aby mi dal povolení k návratu domů, když jsem absolutně nic nezákonného neprovedla. Trvala jsem na tom, že budu dál držet hladovku, dokud mě neodvedli, k vedoucí směny, u které jsem dál trvala na mém propuštění.“
-
Celé nahrávky
-
Cuba, 24.05.2020
(audio)
délka: 01:12:49
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Na Kubě se nic nezmění, bude to tady stejné, budeme pořád stejně chudí
Yusmagli González Luque, narozena v roce 1978 v Guantánamu v Kubánské republice, žije celý svůj život v okrajové a velmi násilné čtvrti „Jih“ ve městě Guantánamo. Když v roce 1994, v pouhých 16 letech otěhotněla, musela ukončit svá studia, ke kterým se již nikdy nevrátila. Jako mladá svobodná matka musela opakovaně řešit nedostatek financí, jelikož kubánská Vláda jí kvůli nezletilosti odepřela jakoukoliv státní podporu. Rozhodla se zažádat si o ni na sociálním úřadu přímo v hlavním městě Havaně, kde ale byla místo toho zadržena Státní bezpečností a celý měsíc strávila v podzemní cele, odkud ji nakonec po vyhlášení hladovky deportovali zpět do Guantánama. Ani to, že trpí dlouhodobě osteochondritidou a není schopna vykonávat zaměstnání, není dostatečným důvodem k nároku na státní příspěvek. S vidinou zlepšení své životní situace a s žádostí o radu se obrátila na protirežimní hnutí „Dámy v bílém“ [Las Damas de Blanco], ze kterého ale musela vystoupit kvůli dlouhodobé nemoci svého otce, o kterého až do jeho smrti v roce 2019 nepřetržitě pečovala. Má dceru Natalii, se kterou sdílí společnou domácnost. Její zeť a bratranec Agustín Palma Masa jsou politickými vězni pronásledovanými komunistickým režimem za své protivládní aktivity.
