Quotidie morior – umírám kdykoliv
Stáhnout obrázek
Oto Mádr se narodil 15. února roku 1917 v Praze rodičům Anně a Františkovi Mádrovým. Po absolvování měšťanské školy byl přijat na Arcibiskupské gymnázium v Bubenči, zvané tehdy malý seminář. Po maturitě začal studovat pražskou bohosloveckou fakultu, kterou dokončil jako teologické učiliště (fakulta byla uzavřena) v době nacistické okupace. Svěcení bylo kvůli jeho zdraví o rok odloženo a konalo se v roce 1942. Svou kněžskou činnost nastoupil Mádr nejdříve jako kaplan v Zásmukách, později jako administrátor farnosti ve Stříbrné Skalici. Po válce dostal nabídku dělat asistenta na pražské teologické fakultě a jako jeden z posledních měl možnost studijní cesty do Říma, kde získal licenciát z teologie. Po návratu v roce 1949 odevzdal doktorskou práci a byl promován jako poslední na staré teologické fakultě, než byla přeložena do Litoměřic, kde se ocitla pod přísným dozorem státu a byla ovládnuta kolaborantskými kněžími. V té době byl Mádr ovšem již vůdčí osobností obnovy katolického života u nás. Inspirován charismatickou osobností pátera Tomislava Kolakoviče pomáhal zakládat a vést kroužky vysokoškolských studentů, které se věnovaly hlubšímu a systematickému, laickému studiu Písma. V kroužcích byly zároveň promýšleny i zásady katolické víry a jejich intenzivní uplatňování v běžném životě. Na počátku 50. let sloužil Oto Mádr při kapucínském kostele Panny Marie Andělské na Hradčanech, kde jeho kázání navštěvovalo mnoho vysokoškolských studentů. Toto také vzbudilo zájem StB a Oto Mádr se brzy musel začít skrývat. Útočiště mu poskytla představená kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského při nemocnici pod Petřínem. Zde se také Mádr rozhodl k opuštění republiky a dalšímu působení zvenčí. Na útěku byl ovšem v roce 1951 zadržen StB. Byl vyšetřován v Praze v Bartolomějské ulici a v Ruzyni. Inscenovaný proces se s ním konal v létě roku 1953 v Brně, Oto Mádr v něm figuroval jako vedoucí uměle sestavené skupiny lidí. Jeho rozsudek zněl: na doživotí. Prošel věznicemi na Ruzyni, Mírově a ve Valdicích. V rámci různých amnestií mu byl trest snižován postupně na 25-20 let, nakonec byl podmínečně propuštěn v roce 1966 - bylo to šest let po velké Novotného amnestii, po níž brány věznice opustila velká část politických vězňů. Ve vězení byl jedním z ideových tvůrců (vedle Josefa Zvěřiny) tzv. vězeňské univerzity. Zde se konaly při primitivní práci celé přednáškové cykly. Po propuštění na svobodu Oto Mádr nedostal státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a pracoval jako pomocná síla v nemocnici, později v archivu Muzea hlavního města Prahy. Významně se v roce 1968, v době pražského jara, angažoval při založení a fungování tzv. Díla koncilové obnovy. V době normalizace začal vydávat samizdatové Teologické texty, dnes již významnou teologickou revue. Mons. Oto Mádr byl v celoevropském měřítku uznávanou vědeckou kapacitou v oboru morální teologie a patřil k významným autoritám katolické církve. Zemřel 27. února roku 2011 v Praze.
