Tatínek jako bývalý legionář v Rusku zaháněl strach z gestapa hrou na klavír
Hana Ženíšková se narodila 2. března 1930 v Plzni do učitelské rodiny Karle a Rudolfovi Horáčkovým. Tatínek Rudolf Horáček byl československým legionářem v Rusku, sloužil u Českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 11. Psal si deník, který se zachoval. V roce 1939 byl příslušníky gestapa suspendován z pozice ředitele školy na Chodském náměstí. Dva dny nato byl vyslýchán v budově gestapa. Po celodenním výslechu byl propuštěn, válku však prožil ve strachu. Hana docházela do roku 1944 do školy na Chodském náměstí a poté vystudovala učitelský ústav. Maturovala 14. června 1948, kdy byl prezidentem Československa zvolen Klement Gottwald. Poté měla jako učitelka nastoupit do školy v Aši, z čehož pravděpodobně otcovým působením nakonec sešlo. Šestého května 1945 zažila v Plzni osvobození jednotkami americké 16. obrněné divize. V roce 1948 začala docházet na dvouletý denní ústav anglického jazyka, to už uměla německy a rusky. Po tatínkově předčasné smrti nastoupila do práce do Chemodrogy. Vyhnula se akci Mladí do výroby a od 1. ledna 1949 pracovala v Čedoku. Od 1. července 1950 pracovala třicet devět let jako překladatelka ve Škodovce. V roce 1951 se provdala za Ing. Oldřicha Ženíška a v roce 1953 se jim narodila dcera Šárka. Rodina přišla při měnové reformě 1. června 1953 o většinu úspor. Manžel vylepoval plakáty na protest proti okupaci 21. srpna 1968, kvůli čemuž se Hana Ženíšková povýšení ve Škodovce nedočkala. V době natáčení (2022) žila stále v Plzni. Má dvě vnučky a čtyři pravnoučata.