Chtěl jsem pomáhat
Zdeněk Žemlička se narodil 22. dubna 1940 ve Volyni. Na konci války zažil její osvobození americkou armádou. Otec pracoval jako předseda soudu. Tuto pozici však musel ihned po únorovém převratu v roce 1948 opustit, stejně tak jako vilku, kde rodina žila v podnájmu. Rodina se odstěhovala do Prahy k babičce, kde půl roku žili z její penze a rodinných úspor. Zdeněk Žemlička vystudoval Střední dopravní školu, obor elektrotechnik, a následně pracoval jako technik železničních telefonních ústředen v Kralupech nad Vltavou. Studium vysoké školy mu bylo povoleno až po absolvování povinné vojenské služby, kterou prožil na Slovensku. Po ukončení studií nastoupil v roce 1967 na ministerstvo vnitra jako technik telefonních ústředen. V letech 1990 až 1996 byl ředitelem uprchlického tábora v Bělé pod Bezdězem, který pomáhal zakládat. Založil i azylový dům v Karlíně, ve kterém se starali o lidi bez domova a postižené děti. Je věřící a splnil si tak sen o pomoci bližním.