Antonín Zapletal

„Na osvobození dodnes vidím první ruskej tank, jak jede nad Hvozdem po silnici. Mám takovej dojem, že ve Hvozdě... Takovej silnej oficír se ve Hvozdě procházel tam na konci vesnice na křižovatce. Myslím, že čekal nějakou depeši nebo něco takovýho, a já mám dojem, že to byl Brežněv, protože on byl potom ty dny tady za Svitavama. Myslím v Litomyšli nebo v Poličce si pamatujou Brežněva. Já jsem viděl toho oficíra v tom Hvozdě, ten akorát jak Brežněv vypadal. Takovou mohutnou postavu a měl dlouhej kabát. Takovej koženej oficírskej. Počítám, že to byl Brežněv. Ono se teda potom vědělo, že tou trasou tady projížděl. To se nějak zjistilo po válce. Když tam někde tábořil, za těma Svitavama. Tím jsem potom usoudil, že jsem viděl Brežněva.“

„Já jsem si uměl jako děcko přivydělat. Od druhých dětí jsem odkoupil borůvky. To mi bylo tak dvanáct let a z Hvozdu jsem šel pěšky na Hanou, což bylo kolem dvaceti kilometrů. Tam jsem to prodal. To jsem tenkrát utržil řekněme pětikorunu v tehdejších penězích, což mohlo být asi jako dnešních třicet korun. Tu cestu jsem vždycky šel dost dlouho. Šel jsem přes les, přes Modrou hvězdu. Ten les byl myslím tak pět kilometrů. A z té pahorkatiny jsem už pomalu vyšel na Hané v Loučce.“

„Když jsem šel jako spojka a docházel jsem k tomu našemu strážnýmu, tak jsem nevěděl, že to není on a je to vlasovec. Mluvil rusky a byla tma, a tak jsem měl za to, že to je náš. Jak my jsme šli dva s jedním Rusem, bylo to v noci a nevěděl jsem, že na mě míří pistolí. Já jsem se otočil, kde a proč se vlastně nemůžeme domluvit, a on toho využil a střelil. Já jsem se otočil, kde je ten druhej. Ten vlastní utekl a nechal mě tam.“

„Slávek, ten bratranec, ten byl odsouzenej k trestu smrti a převáželi je přes Brno a v Brně mohli vylézt z vlaků a současně vedle zastavil vlak z pracovního tábora v Mladkově. Tak bratranec Slávek se zapletl mezi ty mladkovský kluky. Sebral někomu ten jeho vrchní šosák, gatě měl normální, nějaký tmavý a s těma mladkovskýma klukama vypochodoval ven do práce a teď z toho Brna jim utekl. To nebylo tak přísně střežený, ten pracovní tábor, jako koncentrák.“