Petr Zámečník

„My jsme šli s kamarádem, který se jmenoval Pavel, tady kolem nás cestou nahoru, a tam byla skupina holek. Nám bylo tenkrát osmnáct devatenáct let, ten kamarád byl o rok starší. Viděli jsme tam ty holky, a to jsme věděli, o který holky jde, to byly místní a z okolí, tak jsme tam popošli za nimi, holky na nás něco pokřikovaly a my, kde se tam vzaly, kde se tam berou, a do toho vystoupil jeden pán, kterého jsme neznali, a šel k nám. A říkal, chlapci, kde se tady berete, a my, no my jsme viděli ty holky tady, to nás zajímalo, a on říká, jak se jmenujete? Petr, Pavel. A on řekl, úplně to slyším jako dnes, ač je to možná 40 let, propánajána, to jsou svatí apoštolové! Tak jsme se k němu dostali. On byl Junák a ty holky vedl. Začal nás tam na místě vyslýchat, a jestli už jsme byli u svatého přijímání. On se nám představil, že je farář z místní farnosti, a když řekl, že je farář, tak my jsme se toho chytli a on se chytl nás, že jsme svatí apoštolové a že jsme u přijímání nebyli, tak že to budeme muset absolvovat, jestli bychom chtěli. To je jasný, tenkrát rodiče proti tomu nebyli, to byl tak rok šedesát osm šedesát devět, protože já šel krátce poté na vojnu a kamarád ještě o chvíli dřív. Tak on nás navedl a přesvědčil, že k tomu přijímání musíme jít, ale říkal, že musíme projít jakýmsi školením na faře.“