Rudolf Žák

* 1932

  • „Já se učil ve Vodičkově ulici v cukrárně Berger. To byla velká cukrárna, tam byla kavárna, tam chodili herci. Chodili tam herci, herečky, já si teďka nemůžu vzpomenout, jak se jmenujou. Chodilo tam hodně těchhle těch lidí takových. Tak tam se seznámil. Pak tam nějak kapelník přišel, to byl taky vyučenej cukrář, ale chodil tam vždycky přes léto. Jmenoval se Samec a ten měl kapelu v Praze. No, a ten věděl, že jsem se učil na tu trubku. Tak jsem se dostal k němu. Seznámil mě s tím Jirkou Jelínkem, kterej byl o deset let starší. Toho znáte, toho Jelínka, ten zpěvák a trumpetista, výbornej teda. Ten měl teda uměleckoprůmyslovou školu, ale výbornej muzikant. Tak jsem se s nimi seznámil, od něj mám vlastně trubku.“

  • „Tam chodily německý děti a chodily český děti do jedný třídy. Tenkrát tam byl Václavík, se jmenoval, náš třídní. Byl to sudeťák, ale nebyl nacista, ten je snad nenáviděl. To byl docela dobrej profesor. A vypadalo to tak, že tady na téhle škole měli úplně jinou výuku. Tam se v první řadě věnovali matematice a fyzice a tam to všechno bylo pro ně okrajový. Tak jsme tam měli učitele jako třídního toho Václavíka. Pak tam byl jeden kluk na angličtinu, ten byl z Německa, asi přišel… ten měl železnej kříž a jednu ruku, to nevím, co bylo zač, tak akorát, že tu angličtinu nás učil. A pak tam byl jeden, to byl z Německa takovej starší pán, v Německu totiž byly vybombardovaný byty a oni jim pak dávali takhle v Čechách, že jim přidělili úplně zařízenej byt, co byl po těch Semitech.“

  • „Byla mobilizace v 38., já chodil do první třídy a byli jsme doprovodit s maminkou tatínka, když nastupoval do vlaku, a tam byl starší pán, koukal z okýnka. Maminka brečela, protože za první světové války přišla o bratra a o otce, tak měla strach. A ten starší pán se díval z okna a říkal: ,Paní, nebrečte. Všichni se na nás vykašlali.‘ On to řekl trošku jinak. ,Tenhle ten cirkus stejně budou muset rozpustit.‘ Ono to tak dopadlo a pak už byl celý ten vývoj. A to jsem si teprve uvědomil dospělej, že už tyhle ty lidi, obyčejný lidi, vlastně kolikrát přemýšleli lepší než nějakej politik. To je zajímavý, tohle mi zůstalo ležet kvůli jednomu sprostýmu slovu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha - Kolovraty, 27.03.2024

    (audio)
    délka: 01:11:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všichni se na nás vykašlali, ten cirkus budou muset rozpustit

Rudolf Žák v mládí
Rudolf Žák v mládí
zdroj: archiv pamětníka

Rudolf Žák se narodil v červenci 1932 ve Velkých Jirnech, ale celý život žije v Praze-Kolovratech. Vzpomíná si na mobilizaci v září 1938, které se účastnil i jeho otec. Během druhé světové války nastoupil do německé školy na pražském Mírovém náměstí a později se vyučil cukrářem u firmy Berger ve Vodičkově ulici, kde se seznámil s různými kulturními osobnostmi. Na vojnu narukoval na Slovensku a po návratu nastoupil k hasičům v podniku Tatra na Smíchově, kde pracoval až do důchodu. V roce 2024 žil v Praze-Kolovratech.