Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Rudolf Žák (* 1932)

• narozen v červenci 1932 ve Velkých Jirnech

• v září 1938 jeho otec mobilizován

• v 50. letech se pamětník vyučil cukrářem u firmy Berger

• vojnu odsloužil na Slovensku

• až do důchodu byl hasičem v podniku Tatra na Smíchově

• v roce 2024 žil v Praze-Kolovratech

Naši si ji vzali na výchovu 

Rudolf Žák se narodil v červenci 1932 ve Velkých Jirnech, ale už brzy se s rodinou stěhoval do Kolovrat, kde od té doby žije. Vyrůstal s o osm let starší sestrou v domě se zahradou, kde jeho rodiče chovali kozy, drůbež a další zvířata.  „Mě měla hlídat starší sestra a vozit mě v kočárku a u toho nadojit kozu a převrhla mě k té koze,“ vypráví pamětník. Jeho sestra nebyla dcera jeho rodičů, ale byla jejich schovankou. „Naši si ji vzali na výchovu, protože jí zemřeli rodiče.“     

Když byly Rudolfu Žákovi čtyři roky, tak se mu narodil mladší bratr. Vzpomíná si, že jednou rozbil maminčin drahý parfém a vina pak padla na jeho bratra a ten dostal výprask. „Mně to bylo pak tak líto, že jsem se o něj staral celej život,“ říká. Oba se později věnovali hudbě, bratr se hudbou dokonce živil a hrál v opeře a později jezdil po světě s orchestrem. 

Všichni se na nás vykašlali

V roce 1938 nastoupil Rudolf Žák do školy. Začátkem školního roku probíhala mobilizace, která byla nakonec odvolána po podpisu mnichovské dohody. Mobilizace se zúčastnil i  otec a rodina ho šla doprovodit k vlaku. Maminka plakala, protože během první světové války jí v boji zemřel otec a bratr a bála se, že brzy přijde i o manžela. „Byl tam ve vlaku starší pán a ten říkal: ,Paní, nebrečte. Všichni se na nás vykašlali, tenhle ten cirkus stejně budou muset rozpustit.‘ Pamatuju si to ale jen díky tomu, že on neřekl ,vykašlali‘, řekl to sprostě, a tenkrát se sprostě před dětma nemluvilo,“ vzpomíná.

První čtyři ročníky absolvoval v Kolovratech, ale během války Němci školu rozdělili a Rudolf Žák měl zůstat další rok v páté třídě. Maminka mu začala shánět jinou školu a podařilo se jí zajistit pro syna místo v německé škole na Mírovém náměstí v Praze, kde měli i českou třídu. Tam sice učilo hodně Němců, ale pamětník si nevzpomíná, že by se tam nějak propagovala nacistická ideologie. Profesoři se věnovali svým předmětům a politiku do výuky nemíchali. „Byl tam učitel, který přišel rovnou z Německa. Těm, co jim tam vybombardovali byty, přidělovali tady byty po židovských rodinách, které odvezli,“ vzpomíná.

Rudolfa Žáka učení bavilo, od mala ho všechno zajímalo a vzpomíná, že jeden německý učitel mu i mimo výuku odpovídal na jeho otázky ohledně elektřiny, která ho fascinovala. S němčinou neměl problémy, protože jeho otec nějakou dobu v Německu žil. Zemřeli mu totiž rodiče a jeho starší sestra odešla s manželem za prací do Německa a bratra vzala s sebou. Doma tedy měli Žákovi hodně německých knih a pamětník se měl z čeho učit. Cestou z Kolovrat do Prahy vozil strýci vajíčka a jídlo z venkova.

Hrušínský byl u mě na návštěvě 

V dětství hrál Rudolf Žák na housle a později na trubku. Po absolvování gymnázia se na babiččino doporučení vyučil cukrářem a nastoupil k firmě Berger ve Vodičkově ulici. „Tam byla kavárna a chodilo tam hodně herců a hereček,“ říká. Rudolf Žák se tam seznámil například s Vladimírem Menšíkem nebo Rudolfem Hrušínským. „Hrušínský byl u mě v bytě jednou,“ vzpomíná.  V kavárně se také seznámil s kapelníkem Samcem, který ho vzal do kapely.

Hudbě se věnoval i na vojně a hrál na trubku ve vojenské kapele. Sloužil v Levicích na Slovensku a později v Trnavě jako zásobovač závodní kuchyně. V Trnavě se také seznámil se svou budoucí ženou Matildou, se kterou vychoval tři děti. 

Po vojně měl nastoupit do výroby a dostal umístěnku do dolů. Tam se mu ale nechtělo, našel si tedy práci jako hasič v podniku Tatra na Smíchově. „Zastupovali jsme i městský požárníky, byl to velký útvar,“ vysvětluje. Tam působil dalších třicet osm let. V rámci své práce se Rudolf Žák dostal k různým tajným informacím a kvůli tomu nemohl vycestovat nikam do ciziny, ani do východního Německa. Komunisté se prý báli, že tajemství vyzradí. 

Rudolf Žák žije celý život v Kolovratech a sám o sobě říká, že je kolovratský patriot – zajímá se o historii místa, kde žije. Dnes (2024) tráví volný čas opravováním starých věcí a stále ho fascinuje elektřina, takže opravuje i rádia a další přístroje.