„No, a když jsem dělala na tom pooperačním pokoji, tak já nevím, některý ten den přivezli otce s dcerou. Jeli z Jesenice, měli tam chatu, opravovali chatu a vyjeli z té polní cesty na normální cestu a smetl je tank. Tak ten pán, Křenek se jmenoval, měl rozdrcené koleno, tady tohle měl úplně otevřené, otevřenou lýtkovou, holenní kost, to měl prostě úplně skoro na šrot a ta holčina jeho měla zlomenou stehenní kost, tak se kolem toho běhalo. Děvčica dostala extenzi, zašili to všechno a s tím panem Křenkem byly problémy, to bylo opravdu, to bylo docela zlé. No a tak nějak potom ho odvezli do Plzně, tady dlouho ležel, odvezli ho potom do Plzně a jednou jsem ho tady u špitálu potkala a přišel o nohu. Takže může poděkovat Rusákům, že takhle to prostě, a nebyl samotný, nebyl sám, že takhle se stal úraz.“
„Tak ten den byl tedy takový podivný pro mě, protože jsem vstala, pustila jsem si rádio a teď slyším: dostavte se k Československému rozhlasu, máme tady tanky, jsme obklopeni tanky. Já jsem říkala, co se to děje, zbláznili se nebo tak, po ránu dávají Němou barikádu?! Tak jsem to vypnula a říkám, půjdu nakoupit a potom budu vařit, protože manžel nechodil na jídlo v kasárnách, ale chodil domů, takže jsem řekla, půjdu nakoupit. Tady byla Arma, tak jsem šla, lidé nakupovali, skupovali všechno, chleba, já jsem říkala kruciš, že ještě na mě zbude alespoň čtvrtka chleba, no tak zbyla. Jsem říkala, tak potřebuji maso nějaké koupit, v Hleďsebi byla masna. Tak jsem šla a tam skoro už také nic nebylo, jsem říkala, to je tedy nějaké podivné. Pak manžel přišel na oběd a říká, jsme tady obšanclí, kolem kasáren jsou tanky, Rusáci jsou tady. Tak jsem říkala, ježíš marjá, tak to je tedy opravdu den.“
Květoslava Zajanová se narodila 16. dubna 1945 ve Vyškově. Starší sestra pracovala jako obvodní lékařka v Olomouci a i Květoslava toužila pracovat ve zdravotnictví. Vystudovala Střední zdravotnickou školu v Brně a umístěnku dostala do rodného Vyškova jako zdravotní sestra. V roce 1966 potkala svého muže a o rok později se za něj provdala, společně vychovali dva syny. Její manžel byl vojákem z povolání a umístěnku dostal do Klimentova u Mariánských Lázní, kam se společně přestěhovali. Zde také prožili okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. V roce 1972 manžela z armády propustili, protože s okupací nesouhlasil. Květoslava tehdy pracovala v nemocnici v Mariánských Lázních, kde vydržela až do pádu totality v roce 1989. Společně s kolegy z nemocnice chodila v listopadu 1989 cinkat klíči na protikomunistické demonstrace. Po revoluci pracovala deset let v domově důchodců jako pečovatelka. V roce 2022 žila v obci Velká Hleďsebe.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
