Karel Zadražil

* 1935

  • "No, houslařem normální učení bylo tři roky. Ale pak byly takové nástavby a to jsem měl šest let. To bylo i potom, kdyby člověk něco nevěděl, tak vám mohu říct, že jsme mohli kdykoli za kýmkoli, jak za panem Vávrou, tak za panem Pötzlem jsme mohli přijít a všechno vysvětlili. I když už nás neučili, už jsme byli ve vyšším ročníku. Po těch třech letech už jsme byli dál, takže když jsme to chtěli vědět, třeba jsme nevěřili tomu, kdo nás učil, prostě to bylo takové přirozené. Ne jako 'řekněte mi něco', nevysvětlovali jsme nic jiného než se zeptat. A všechno řekli. Jak Vávra, tak Pötzl. To bylo velmi důležité. Protože víte, ono se řekne 'housle', ale tam je tolik věcí, které jsou prostě velice, velice obtížné. Důležité je přesně to udělat. A to záleží na tom, jaké máte chutě, jak vás to baví. Jak se snažíte. A to je všechno strašně důležité. Víte, ono je to tak nejenom u houslí. Ono to bude v hodně oborech. To člověk – záleží na tom, kdo se to učí, a záleží na tom, kdo vám to vykládá. A na tohle já jsem měl celý život štěstí."

  • "On chodil od jednoho k druhému, ze začátku, když to bylo první, tak si myslím, že nás bylo deset. A on to prostě bral tak, že nemůže být jen u jednoho, takže to prostě obcházel trvale, celou tu učební dobu se od nás nehnul. A můžu vám říct, že k nám chodil do rodiny. A také si samozřejmě pamatuji, že si občas o něco řekl, vajíčka a tak něco. Protože byl Němec a přestože když byla válka, tak on hrál v nějaké muzice, která hrála trvale. Takže on pravděpodobně nebyl zařazený do těch bojových akcí a on se tak doopravdy choval, velmi dobrý člověk to byl."

  • "Tak mě celý základ učil mistr Pötzl. Už nežije, ale jeho syn bydlí ve Varech, ten byl mladší než já, ale to byl vynikající člověk. Vynikající. Byl to Němec, ale byl to vynikající člověk. Doopravdy. Byl uznávaný všemi lidmi a neslyšel jsem za celou dobu kvůli tomu, že je Němec, jsem neslyšel něco špatného, protože se choval někdy lépe než Čech. Rozumíte mi? To byl vynikající člověk, on už nežije. Ale byl to vynikající člověk. Takhle vám to musím říct."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Cheb, 23.05.2024

    (audio)
    délka: 57:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měl jsem štěstí na vynikající učitele

Karel Zadražil v dílně, Luby
Karel Zadražil v dílně, Luby
zdroj: archiv pamětníka

Karel Zadražil se narodil 26. listopadu 1935 v obci Hroby na Táborsku. Rodiče Josef a Marie Zadražilovi pracovali v zemědělství. Tady prožili druhou světovou válku, na kterou má však jen kusé vzpomínky. Po válce rodiče zareagovali na výzvu k dosidlování pohraničí a rodina se přestěhovala do Žírovic na Karlovarsko. Již od dětství provázely Karla Zadražila housle. I proto se rozhodl, že se je naučí vyrábět. Přihlásil se na vyhlášenou houslařskou školu v Lubech. Tady měl štěstí na vynikající učitele, jeho mistry byli Josef Pötzl a Josef Vávra. Vyučil se řemeslu a stal se jedním z jejich následovníků. Zapálený muzikant hrál také v kapele na baskřídlovku a bas. Pracoval v Cremoně, byl jedním z nejlepších mistrů houslařů. Jeho nástroje se prodávaly do celého světa. Vyrábí je dodnes (2024). V době natáčení, v roce 2024, žil Karel Zadražil v obci Žírovice u Františkových Lázní.