Maria Wolska

„Jedna noc přišla, jak byli vojáci polští a ruští, jedna noc přišla a byl takový strach, že všechny rodiny utekly, přešly na českou stranu. Naši do Závrch, jiní dál do Machova. Tam nevím, jak se dělo, ale naši – babička, můj táta malý a teta utekli do Závrch, to je zrovna nad naším domem, tak 200 metrů nad naším domem je hranice. Ale že nebylo křoví, jak je teď, tak bylo všechno vidět. V noci byli ve stodole příbuzných, protože za hranicemi jsme měli také rodiny, byly rodiny míchané. Tak mnoho rodin se skrylo zrovna za hranice a naši první noc, babička s tetou spaly a babička říká: ‚Spíš? U nás je tolik smetany. Tak bychom šly domů v noci, uděláme máslo a přijdeme, protože tady je plno lidu k vykrmení.‘ Vždycky si vzpomenu, jak to muselo být... Tak šly domů, z kopce dolů to bylo, ale u nás doma nevešli žádní Poláci. A možná v tu noc ani se nic nestalo, ale to byl strach na vesnici, prostě lidi, možná to jen vypadalo hrozně. Tak přišly domů, udělaly to máslo, protože ty hrnce – hliněné hrnce – byly plné. To byly desítky litrů od dvou krav, co jednou týdně dělaly máslo na prodej. Tak udělaly to máslo, ale už bylo ráno a přišel Sýkora, byl od sousedství, kde Jansovi bydleli... to byl, teď si česky nevzpomenu. Prostě přišel ráno a řekl: ‚Dobře, že jste tady, že jste se vrátily, u mě všichni Jansovi utekli a nikdo není doma. Tam jsou krávy, tam všechno stojí a já si neporadím.‘ A tak zůstaly doma, ony obě, potom malý Horst někde s dětmi se točil a také přišel domů. Protože někteří se vrátili, někteří. Ale jiní zůstali v Machově, šli dál, potom jeli do Německa, protože mnoho z těch rodin se cítilo možná Němci a byli také Němci. Někteří zůstali v Čechách, co dodnes jsou tam taky potomci v Čechách, ale naši se vrátili a ještě pár rodin taky.“

„Ti čeští a němečtí kluci vypomáhali v polských rodinách. Proč? Protože když Poláci přišli z východu, i třeba z Ukrajiny, ale k nám do rodiny ne, k jiným. Neměli nic s sebou, jenom děti. A když přišli do těch hospodářství, u nás bylo už světlo. Například světlo u nás bylo založeno asi 1926 a Poláci přišli a byli v cizině. Neuměli si poradit a neuměli pracovat v hospodářství. No co. Stodoly byly plné, truhlíky a půdy – všechno bylo plné. Ve stáji stály krávy, volaly jíst, bylo třeba se o to všechno postarat. Ti Poláci, když přišli, tak nejdřív si udělali řemeny do kalhot, protože tam měli šňůry, neměli ani řemeny u kalhot. A udělali si řemeny z toho pásu, co se mlátilo obilí. Potom zase nevěděli, k čemu je ta mašina. I putzmašina i mašina, co byla ve stodole, no tak ti kluci naši je přiučovali vlastně mlátit obilí.“