Viktor Weilguny

„Začalo to tím, že Strahov byl dobudovaný úplně na poslední chvíli, aby mohla proběhnout Spartakiáda 1965. Až později jsme se dozvěděli, že velice ošidili zásobovací elektrické kabely, které rozváděly elektřinu po blocích, jestli znáte Strahov, je tam dvanáct bloků, na kterých se bydlelo. Byly vždycky po trojicích a označené barvou červená, modrá, zelená a ten dvanáctý byl šedivý. Bylo nás tam asi šest tisíc studentů. A my jsme na to doplatili v roce 1967, protože hned od počátku semestrálního období začala vypadávat elektřina, zhasínaly bloky, různě se střídaly, protože propojovali mezi sebou vedení, aby ti, co neměli světlo, ho mohli mít taky, ale tím ještě více přetížili vedení, až se stalo, že na konci října – ročník začal prvního října – zhasnul celý Strahov. Nemohli jsme pracovat, v mezidobí jsme ještě trpěli, že jsme si svítili svíčkami, kolikrát nám výkres shořel, když se svíčka převrhla. Ve škole se nás neptali, jestli máme hotovou práci, nebo ne, měli jsme hodně rýsování na pauzák, počítače ještě nebyly. Bylo to nějak 30. října, bylo to úplně poslední dny v říjnu… došla nám trpělivost a vyrazili jsme.“

„V roce 1941 tatínek, protože měl maminku Němku – ale měl modrou knížku, nikdy voják nebyl, protože byl z jedenácti dětí podvyživený – tak byl paradoxně povolaný do hitlerovské armády do zázemí, zásobování, oblečení, jídlo. A tak se dostal dokonce až k Moskvě, kde viděl moskevské věže, kde se chystal útok. Protože to bylo v zimě, tak ho poslali domů na dovolenou. Během dovolené dostal rozkaz, že už nepůjde na východ, ale půjde na západ, tam někde u Belgie, v místech Beneluxu. Bylo tam i hodně jiných Čechů než jen on, tam se čtyřicet mužů domluvilo a zběhli do rukou Angličanů. Ti je nějakou dobu drželi, než je převezli do Británie, tam si je všechny prověřovali. Nevím, jestli všechny, nebo jen mého otce a jeho kamaráda, nějakého vidláka, naučili jezdit na nákladním voze a zařadili je jako řidiče se závozníkem do uskupení UNRRA, která měla po vylodění Spojenců dodávat obyvatelům jídlo, starat se o ně v situacích, kde už byli Němci vyhnáni. Takže se dostal až do Prahy.“