„Šéfová říká: ‚Je tady zase ten pán a chce tebe.‘ Vždycky, když jsem psala bloček, tak pod něj podstrčil body a měl je ustřihaný. A já jsem říkala: ‚To já nesmím, to je pod pokutou, a to nesmím brát.‘ A on povídá: ‚Prosím vás...‘ A vždycky bral prádlo, takový jako pánský. Bylo mi to divný, ale měla jsem pro něj nějakej takovej zvláštní cit, protože vždycky jsem mu to vzala. Pak dlouho, dlouho nešel a pak po dlouhé době přišel jiný pán a povídá mi: ‚Vy jste slečna...?‘ To já jsem byla. ‚Ano.‘ ‚Mám vás pozdravovat od Pavla. Pavel už není.‘ Pavla umučili, on byl partyzán a já jsem to nevěděla. Ty věci, co kupoval, tak donášel do lesa partyzánům...“
„Volal mi večer strejda ze Znojma a říká: ‚Prosím tě, co se to stalo?‘ Já povídám: ‚A co se mělo stát?‘ ‚No já poslouchám Svobodnou Evropu a tam hlásej, že zavřeli – že Vyskočil František byl duchovním dubčekovského hnutí.‘ A já jsem povídala: ‚To je blbost...‘ No prostě protože sympatizoval s Dubčekem, tak z něj udělali duchovního dubčekovského hnutí. Byl vyloučen ze strany: oni to měli tak, že buďto vzali legitimaci, nebo vyloučili. Vyloučení bylo nejhorší, to na nic neměl nárok. Takže musel okamžitě z práce, dostal místo u kamaráda v Rantířově, v zámečnické dílně. A každých čtrnáct dní se chodili estébáci ptát, s kým se schází, s kým mluví...“
„Přišli za mnou estébáci a povídají: ‚Vy jste měla zažádáno, že chcete za tatínkem. Tak my vám to povolíme, co vy na to?‘ ‚Jé, to bych byla ráda, to by byl šťastnej...‘ A oni říkali: ‚Dokonce i zadarmo tam můžete jet.‘ A já jsem povídala: ‚No to snad ne!‘ ‚Jo. Ale něco za něco. Musíte pro nás něco udělat. Až tam pojedete, tak se prostě rozhlížejte a budete – to byste někomu jako předala... Rozhlížejte se a budete se dívat, co tam kdo – jak se chovaj, co vám řeknou, budete se ptát těch lidí.‘ A teď mně došlo, že by mě chtěli na nějakou... ale povídala jsem: ‚To ne, tak to já tam radši nechci, to já tam nepůjdu. Já to neumím, mám tady děti – já to neumím a nebudu to dělat.‘“
Celé nahrávky
1
byt pamětnice - Jihlava, ulice Mahlerova , 01.04.2015
Hildegarda Vyskočilová (roz. Vondráková) se narodila ve smíšené česko-německé rodině. Po nastolení protektorátu musela z české školy přejít do školy německé, ačkoliv nikdy německy nemluvila. Když jí bylo jedenáct let, její otec odešel do války a od té doby se s ním už jen dvakrát krátce setkala. Vyučila se prodavačkou a pracovala v obchodě s textilem, kam často chodíval jeden zákazník nakupovat zboží pro partyzány. Po válce nastoupila jako účetní do zámečnictví, které bylo opuštěno německými majiteli. Její manžel působil v okresním výboru KSČ, po roce 1968 byl vyhozen ze strany.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
