"My jsme přistáli v Kuala Lumpur [Singapur] a najednou jde k letadlu takový... Mě to dodneška dojímá. Takový Ind, turban jako hrom. Vítal nás a měl tam připravený autobus a zavezl nás do hotelu první třídy, kde byl i bazén. U bazénu obsluhovali číšníci. A on to byl hotel, kam jezdili na dovolenou američtí vojáci, kteří tenkrát bojovali proti tomu Vietcongu ve Vietnamu a sem jezdili na dovolenou. Tak jsme prostě byli v takovém hotelu zadarmo a za nimi tam chodily prostitutky a lákaly. Ale samozřejmě naše kluky neměly na co lákat, ale to ony nevěděly. Tam byly takové bungalovy kolem toho jezera a najednou se objeví prostitutka na balkóně, vystrčí zadek a začne s ním vrtět. Nikdo samozřejmě nepřišel a my jsme z toho měli velikou srandu."
"V Austrálii to bylo ošklivé. Tam jsme hráli v Melbourne a v Adelaid. V tom Melbourne tam byla... Já jsem jejich čestný člen. Pak vám ukážu tu legitimaci. Tam měli Češi svůj fotbalový klub. Představte si ty mrchy české. Měli jsme s nimi smlouvu, kdy nám měli dávat procento z návštěvnosti v dolarech. Tak zápas se ukončil a oni přišli platit a přinesli nám místo amerických australské dolary, protože ty byly o polovinu slabší. Hrozně se se mnou hádali, že prostě ne, ale já jsem jim ukázal smlouvu. Tak to byl první pokus o šizunk. A druhý byl v tom Adelaid, tam byla, myslím, FC Praha [ve skutečnosti Juventus]. Já to tam mám, tak to si porovnáte. Tam nám zase provedli takovou lumpárnu, že oni o poločase, aby jako ukázali, jaký je o ně zájem, tak vždycky vyhlašovali, kolik je tam diváků. Já uměl anglicky, tak jsem jim tam rozuměl. Když pak přišli s účtem, tak jim říkám: ‚Prosím vás, jak to? Vždyť jste hlásili, že je tady tolik a tolik diváků, a teď mi tady vyúčtováváte polovinu?‘ A oni říkali: ‚To ne, to ne. To hlášení nebylo správné, to bylo jen proto, aby si lidi mysleli, jaký je tady o nás zájem.‘ Takže to bylo celé, co pro nás Češi udělali."
"Já jsem musel něco udělat s tím dluhem. My jsme tam měli dluh šest milionů, což tenkrát byly veliké peníze. Dneska to je nic, to je legrace. Ale to byly veliké peníze. Já jsem tenkrát začal chodit po těch podnicích, kterým jsme dlužili, a dlužili jsme hodně. Tak jsem chodil a říkal jsem jim: ‚Hele, ta nová tělovýchova...,‘ hodil jsem to na tu politickou notu. ‚Ta nová tělovýchova potřebuje podpořit. Vždyť je to prosím vás obrázek naší socialistické republiky.‘ Oni na to skočili a odepsali nám to. Tak to bylo takové první moje zachraňování Slavie. Ono jich pak bylo víc. Proto jsem říkal, že to přejmenování bylo sice hezké, ale ne nejdůležitější."
Jiří Vrba se narodil 7. července 1930 v Praze, kde také s matkou prožil druhou světovou válku. Po obsazení Československa německou armádou byl jeho otec zatčen a později deportován do koncentračního tábora Osvětim, kde následně zahynul. Jiří Vrba se jako patnáctiletý chlapec zapojil do Pražského povstání po boku vlasovců. Po konci války nastoupil na obchodní akademii v Karlíně, tu ale musel po komunistickém převratu v roce 1948 opustit a studia dokončil na obchodní akademii v Teplicích. Od mládí měl vřelý vztah ke sportu a závodně se věnoval plavání a vodnímu pólu. Po maturitě nastoupil jako plavec do tehdejšího oddílu Sokol Dynamo Slavia Praha, kde započal svou pozdější dlouholetou kariéru. Po nástupu do oddílu Slavie začal působit jako hospodář a člen výboru s cílem oddlužit tento klub, což se po malých krocích nakonec podařilo. Později také z jeho iniciativy získal klub zpět původní název Slavia Praha. Na konci roku 1967 zorganizoval s hráči cestu kolem světa, která přinesla klubu obrovský úspěch. Po srpnové okupaci v roce 1968 a nástupu normalizace musel Jiří Vrba z předsednického a funkcionářského postu odstoupit. Vrátil se zpět ke svému civilnímu povolání a zakotvil ve Státní bance československé. Na konci 80. let odešel do důchodu jako zaměstnanec společnosti Giro Credit Vídeň. V roce 1989 byl pověřen obnovením Rotary klubu v Československu, což se mu následně i podařilo a stal se jeho prezidentem. Jiří Vrba zemřel 2. března roku 2024.
Jiří Vrba během svého proslovu na Staroměstské radnici během oslav 65 let zahájení sportovní činnosti Slavie. Zároveň se jednalo o druhý pokus o přejmenování klubu, 1958
Jiří Vrba během svého proslovu na Staroměstské radnici během oslav 65 let zahájení sportovní činnosti Slavie. Zároveň se jednalo o druhý pokus o přejmenování klubu, 1958
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
