Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jiří Vrba (* 1930  †︎ 2024)

• narodil se 7. července 1930 v Praze

• na konci druhé světové války se v Praze zapojil do závěrečných bojů

• jako aktivní plavec nastoupil v roce 1949 do oddílu Sokol Dynamo Slavia Praha

• díky ekonomickému vzdělání dostal na starost hospodaření klubu s cílem ho oddlužit

• v roce 1964 se mu podařilo vrátit klubu zpět název SK Slavia Praha a zároveň založil Odbor přátel Slavie

• v roce 1967 uspořádal s hráči SK Slavia Praha cestu kolem světa

• po srpnové okupaci v roce 1968 odstoupil z funkce předsedy klubu

• po odchodu ze Slavie působil ve Státní bance československé

• po sametové revoluci obnovil v Československu pobočku Rotary klubu a stal se jejím prezidentem

• zemřel 2. března roku 2024

SK Slavia Praha se dnes řadí mezi největší a nejúspěšnější kluby nejen na tuzemské, ale i evropské scéně. Historie klubu sahá do roku 1892, kdy vysokoškolské sdružení chtělo přilákat více studentů ke sportu. K původně cyklistickému oddílu se tak přidaly i další tehdy populární sporty včetně fotbalu, který se později stal ikonou klubu. 

Slavia Praha se během své dlouhé éry potýkala s několika problémy, kdy klubu hrozil zánik, bankrot, několikrát spadl do nižší ligy či dlouhých 49 let čekal na vysněný titul. Klub dokonce po komunistickém převratu přišel o svůj typický název Slavia a získal nové označení Dynamo Praha, které se však mezi fanoušky nikdy neuchytilo. 

Po komunistickém převratu v roce 1948 zažívala Slavia Praha bouřlivé chvíle. Enormní zadlužení, které dosahovalo částky šest milionů korun, změna názvu sportovního klubu či neúspěch v největší soutěži, to vše zapříčinilo, že se Slavia topila v problémech. V roce 1949 nastoupil do oddílu Slavie tehdy nadějný devatenáctiletý plavec Jiří Vrba, který – aniž by to tušil – spojil nesmazatelně své jméno se zmíněným klubem. Jiří Vrba nakonec strávil v klubu téměř 20 let, během kterých dokázal jako funkcionář a předseda klubu Slavii opět postavit na nohy, smazat obrovské dluhy a vrátit Slavii zpět její název. Často je proto právem nazýván „hrdinou, bez kterého by Slavia nebyla“.

Viděl jsem, jak vlasovci osvobozovali Prahu 

Jiří Vrba se narodil 7. července 1930 v Praze do rodiny úředníka Škodových závodů Ing. Jana Vrby a švadleny Barbory Vrbové, rozené Vrané. Otec byl v době hospodářské krize z podniku propuštěn a stal se redaktorem odborného časopisu Autotechnik. Pamětník byl od dětství vychováván v demokratickém duchu. S otcem se tak jako sedmiletý chlapec účastnil pohřbu prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka v roce 1937.

Po německé okupaci Československa zůstala rodina v Praze. „Na to si vzpomínám dobře. Všude byli vojáci a chaos. Tatínka zatkli hrozně rychle, protože to byl svobodný zednář a po své matce Žid. Zůstali jsme s maminkou v Praze sami a později jsme se dozvěděli, že tatínek zahynul v Osvětimi,“ doplňuje vyprávění pamětník.

Závěr války, kdy ruská osvobozenecká armáda, nazývaná též vlasovci, bojovala v centru Prahy na Malé Straně proti ustupujícím německým jednotkám, zažil Jiří Vrba na vlastní kůži. Na závěrečné boje vzpomíná následovně: „Němci se potřebovali dostat na západ a vojáci jim v tom zabraňovali. Když postupovala kolona naší ulicí, tak někdo hodil granát a spustila se obrovská palba. Skočil jsem na zem a naštěstí mě to netrefilo, ale všude padali mrtví.“

Za návrh přejmenování školy mě vyloučili

Po absolvování obecné a měšťanské školy nastoupil Jiří Vrba do učení u firmy Bartoň. Po válce studoval obchodní akademii v Karlíně, kde se stal i předsedou studentské rady. Do školy přišel návrh, aby nesla jméno nějaké významné osobnosti, podobně jako např. obchodní škola v Resslově ulici se jmenovala po Edvardu Benešovi. 

„Jako předseda studentské rady jsem navrhl, abychom nesli název podle doktora Petra Zenkla. Prověrkovou komisi, která hledala nepřátele strany, vedl můj spolužák Arnošt Lustig, pozdější významný spisovatel. Byl to náš rodinný přítel, ale absolutně nepochopitelně navrhl, aby mě za tento přečin ze školy vyloučili. Díky známému mě přijali na obchodní akademii v Teplicích, kde jsem studium zakončil maturitou,“ vzpomíná na svá studentská léta pamětník. 

Jiří Vrba měl od mládí vřelý vztah ke sportu, kdy aktivně plaval a hrál vodní pólo. Díky tomu se dostal i do širšího národního plaveckého mužstva. Toho si všimla pražská Slavia a projevila o mladého plavce zájem. Slavia, tehdy ZSJ Dynamo Slavia Praha, mu nabídla zaměstnání a možnost reprezentovat klub. Jiří Vrba nabídku přijal a nastoupil do národního podniku Středočeské elektrárny na pozici rozpočtáře a zároveň se stal oddílovým funkcionářem ve Slavii, kde později působil v hlavním výboru klubu jako zástupce plaveckých sportů. 

První úkol? Oddlužit Slavii

Jiří Vrba pokračoval ve své sportovní činnosti, kdy aktivně trénoval v létě na plovárně u Žofína a v zimě chodili plavci do Axy. V tomto období však dostal zajímavou nabídku, která odstartovala jeho funkcionářskou kariéru v klubu. Pamětníkův nadřízený působil jako hlavní účetní. Jelikož byl ekonomem, měl pracovat i jako hospodář Slavie, ale pozici odmítl. „On to dělat nechtěl, nelíbilo se mu to. Přišel za mnou a řekl mi, že si mě Slavia vybrala a že jim budu dělat hospodáře, člena výboru. Byla to jeho práce, kterou jsem dělal já. A tak jsem se dostal do výboru klubu,“ vzpomíná na své začátky, které ovšem podmiňovalo členství v komunistické straně.

Pamětník se dostal do nelehké situace. Klub se topil v dluzích, které atakovaly částku šest milionů korun. Bývalý dlouholetý předseda Slavie Václav Valoušek finančně podporoval klub penězi své firmy, která ale byla po jeho emigraci znárodněna a nové vedení začalo vymáhat finance po klubu zpět. Tehdy dvacetiletý Jiří Vrba využil svých diplomatických schopností a postupně přesvědčil všechny věřitele, aby své dluhy odpustili, protože klub je nemá ani z čeho splácet. 

Žádné Dynamo, ale Slavia!

Jiří Vrba po svém fenomenálním úspěchu dál pokračoval ve snaze pozvednout klub a dostat ho znovu na výsluní. V sezóně 1951 sestoupili do nižší fotbalové ligy a sám pamětník se angažoval v tom, že ho chtěl navrátit zpět do nejvyšší soutěže. Na tuto dobu vzpomíná následovně: „Museli jsme shánět hráče, kde se dalo. Sestup zavinil výbor fotbalu, který pouštěl pryč hráče bez náhrady. Takhle třeba přijeli z Ostravy, že chtějí Bicana, aby horníci viděli, že mají taky dobré fotbalisty. A tak předseda Slavie pustil Bicana bez náhrady pryč. Takhle odešlo mnoho fotbalistů a my museli zase pracně shánět nové.“

Klub v roce 1952 nadobro přišel o jméno Slavia a prezentoval se pouze jako Dynamo Praha. Jiří Vrba okamžitě začal přemýšlet nad tím, jak by se dal vrátit ikonický název zpět. Poprvé se o to pokusil hned na počátku 50. let, kdy chtěl sloučit Slavii Zahradní Město s Dynamem Slavia a převzít tak název, ale nadřízení to nedovolili. Podruhé se o to pokusil v roce 1958, kdy si klub připomínal 65 let své činnosti. Do Brožíkovy síně na Staroměstské radnici byli pozváni funkcionáři Československého svazu tělovýchovné jednoty a sportu. Jiří Vrba se odvolával na tradici jména, ale to přítomní kategoricky odmítli.

Jiří Vrba se ale nehodlal vzdát a potřetí se už nikoho neptal. V roce 1964 se podíval do vzorových stanov Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV), kde se dočetl, že jméno schvaluje valná hromada klubu. Pro jistotu se na okresním výboru ČSTV ujistil, že stanovy platí, a společně s kolegy svolal valnou hromadu. Ta jednoznačně odsouhlasila přejmenování Tělovýchovné jednoty Dynamo Praha na SK Slavia Praha. Ještě tentýž večer zprávu odvysílala televize a druhý den o přejmenování psaly všechny noviny. 

Jméno Jiří Vrba, narozený dne 7. července 1930, je uvedeno v evidenci tajných spolupracovníků Státní bezpečnosti (StB). Příslušná informace pochází z Archivu bezpečnostních složek ČR, který je v souladu s českou legislativou dostupný každému badateli. S takto zjištěnými informacemi jsme však během vedení rozhovoru pamětníka nekonfrontovali. K druhému natáčení, kdy by byl pamětník seznámen s konkrétním obsahem dochovaných archiválií z ABS ČR a mohl by se k nim vyjádřit, již bohužel nedošlo, protože mezitím zemřel. 

Jsme si vědomi, že archiválie z provenience bezpečnostních složek totalitního režimu jsou specifickým historickým pramenem, který vyžaduje citlivou interpretaci a vypovídací hodnota takovýchto pramenů o míře spolupráce dotyčné osoby s represivními složkami je velmi omezená. V některých případech se pak příslušné archiválie nedochovaly. Dále je třeba vzít v potaz, že kontakt s bezpečnostními složkami nemusel mít vždy podobu vědomé spolupráce.

S ohledem na co možná největší pravdivost a snahu postihnout různé typy historických pramenů zde přesto zmíněnou informaci získanou naším archivním bádáním uvádíme. Státní bezpečnost v letech 1958 až 1964 pamětníka vedla v registračním protokolu jako tajného spolupracovníka v kategorii Informátor.

Abychom mohli pořádat akce, založili jsme Odbor přátel Slavie

Jiří Vrba byl v průběhu let zvolen místopředsedou, a nakonec v roce 1961 se dostal do čela a stal se předsedou klubu. Rok 1964 byl pro pamětníka poměrně náročný. Stal se hlavní osobností, která se zasloužila o návrat jména Slavia do klubového názvu, a zároveň se rozhodl se spisovatelem Pavlem Hanušem založit Odbor přátel Slavie. 

„Přišel za mnou Pavel Hanuš, že má takové uskupení, které se vždy před zápasem schází a diskutuje. Chtěli ale pořádat různé akce a to nešlo, protože museli mít legislativní podklad. Tak jsme se domluvili, že ze všech uděláme členy Slavie a tím budeme za vše odpovídat my. A tak se stal Odbor přátel samostatným útvarem ve Slavii,“ vzpomíná na založení pamětník.

Během 60. let se Jiřímu Vrbovi podařilo i dvakrát za pomoci Odboru přátel navrátit Slavii do nejvyšší ligy. Díky financím, které pocházely z Odboru přátel, mohl do týmu přivést úspěšné nové tváře, které vrátily Slavii opět do první ligy. „K Odboru přátel jsme ještě založili přidružený podnik s názvem Slavia Sport. Něco na bázi tehdejších JZD [jednotné zemědělské družstvo]. Díky tomu jsme získali dost peněz pro klub, protože tenhle podnik vydělával díky stavební výrobě. Třeba postavil Žďákovský most a další stavby,“ vypráví pamětník. 

Cesta kolem světa

Ke konci roku 1967 uspořádal Jiří Vrba jako předseda klubu SK Slavia Praha historicky největší klubový zájezd českých fotbalistů do zahraničí. „Sparta letěla do Jižní Ameriky a já se domluvil se zástupcem Air India pro Evropu panem Bürlim, že bychom mohli udělat zájezd pro naše kluky. Musel jsem složit 30 tisíc dolarů, ale ty jsem neměl ani v klubu. Tak jsem zariskoval a na sebe si je půjčil a začali jsme připravovat plán cesty,“ popisuje situaci před výjezdem pamětník. 

Jiří Vrba navrhl itinerář cesty, připravil veškeré potřebné dokumenty a domluvil se se zahraničními kluby, se kterými měli čeští hráči po cestě odehrát přátelské zápasy. Na tour se těšili nejen zahraniční fanoušci fotbalu, ale i Češi a emigranti žijící v zahraničí. 

„Krajani žijící v zahraničí si vynutili, abychom s sebou vzali [Františka] Pláničku, ale ten už ve Slavii nehrál a já musel vymyslet, jak ho přihlásit. Napsal jsem ho na soupisku a vyšlo to. V USA nám zmizel, pak jsme dostali informaci, že si ho emigranti sbalili a odvezli si ho na Floridu, kde ho hostili,“ vypráví s úsměvem na tváři pamětník.

Dvakrát se nás Češi pokusili okrást

Klub se vydal dne 17. listopadu 1967 na cestu trvající 44 dnů. Během ní došlo k drobným změnám v plánu. Například se zrušil zápas v australském Perthu, nebo kvůli zhoršené politické situaci nakonec neodehráli zápas v Malajsii, tak se narychlo sjednal zápas v Kambodži, na který přišel i sám král Norodom Sihanuk. Fotbalisté zažili i těžké chvíle, kdy například přelétali nad Vietnamem, kde zuřila válka. Podobně se s vietnamskou válkou setkali v Singapuru, neboť ve stejném hotelu, kde byli ubytováni fotbalisté, trávili svou dovolenou američtí vojáci. 

Během své cesty klub urazil 65 tisíc kilometrů a navštívil USA, Nový Zéland, Austrálii, Kambodžu, Singapur, Hongkong, Indii a Írán. Celkem odehráli 16 zápasů a z toho sešívaní dvanáctkrát vyhráli, třikrát remizovali a pouze poslední zápas kvůli diskutabilnímu výkonu rozhodčích v Teheránu prohráli. 

Slávistická cesta kolem světa slavila úspěch. Prakticky v každém státě se psalo o přijíždějícím mužstvu z Prahy. Návštěvnost byla obrovská a samotní hráči se setkali s velkým nadšením ze strany diváků a fanoušků. Podobné nadšení sdíleli i Češi žijící v zahraničí. Avšak na australské krajany Jiří Vrba vzpomínal s určitým despektem, jelikož se ho dvakrát pokusili na cestě okrást. „Jednou se nám snažili namluvit, že je na zápase méně lidí, než kolik hlásili v rozhlase, protože jsme měli dostat podíl ze vstupného. Podruhé nám chtěli vyplatit startovné v australských místo v amerických dolarech, protože měly menší hodnotu,“ vzpomíná.

Odchod z klubu po komunistických prověrkách

Cesta kolem světa, která vzbudila ve světě obrovský ohlas, byla doma naopak zcela opomíjena. Navrátivší se hráči museli domů přijet ze západního Německa vlakem, protože letecký spoj do Československa se zrušil z důvodu nízké obsazenosti. O zrušeném letu nebyli informováni ani rodinní příslušníci ani fanoušci, kteří čekali na letišti.

Aniž by Jiří Vrba cokoli tušil, jeho působení ve Slavii se pomalu blížilo ke konci. Srpnová okupace v roce 1968 poměrně silně zasáhla i samotný klub, kdy například sovětské tanky parkovaly na hrací ploše stadionu. Konec funkcionářské kariéry přišel v roce 1970. Prověrková komise, která hodnotila činnost a postoje osob k srpnové okupaci, rozhodla, že Jiří Vrba do čela klubu opětovně jmenován nebude. O kritické posrpnové době se pamětník vyjadřuje následovně: „Po okupaci se v klubu objevili kariéristé a chtěli klub ovládnout skrze kádrování. Tenkrát jsem prohlásil, že já se kádrovat nenechám, a ze Slavie jsem odešel.“

Jiří Vrba se vrátil ke svému civilnímu povolání a působil ve Státní bance československé. Ke konci 80. let odešel do důchodu jako zaměstnanec firmy Giro Credit Vídeň. V prosinci 1989 byl pověřen obnovením Rotary klubu, což se také podařilo, a pamětník v klubu končil jako zakládající prezident. 

Přesto do historie klubu ještě jednou zasáhl, a to na počátku 90. let. Po odchodu většinového vlastníka klubu Borise Korbela vystoupil na zasedání výboru a ostře se vyjádřil proti případnému budoucímu majiteli, kterému měl být klub prodán. K prodeji pofidérnímu kupci nakonec nedošlo. 

Jiří Vrba zemřel 2. března roku 2024.