Břežanský zámek je můj osud
Stáhnout obrázek
Helena Vovsová se narodila v Praze na Štvanici 12. 2. 1926. Byla přenášené dítě. Do jejích čtyř let rodina bydlela v Praze v Karlíně. Maminka byla v domácnosti a tatínek dělal řidiče u židovské firmy na výrobu košil Neumann a spol. Ve své práci pokračoval i po přestěhování do Panenských Břežan, kde začala malá Helena chodit do školy. Od té doby až dosud je její život svázán s touto obcí. Za války v roce 1941 nastoupila pamětnice jako pomocná síla do zahrady zámku v Panenských Břežanech. Poznala i původní židovské majitele zámku Gerstelovy a Bloch-Bauerovy. Na zámek nastoupila do služeb K. von Neuratha a pokračovala po nástupu říšského protektora Reinharda Heydricha. Na zámku prožila atentát a smrt prvorozeného syna Heydrichových, Klause, který byl přejet nákladním autem.Je svědkem Klausova pohřbu v zámeckém parku a života na zámku. Během své služby na zámku všestranně pomáhala židovským vězňům, kteří na zámku pracovali, zejména Milanu Platovskému, Františku Propperovi (Průšovi), Miki Bauerovi, Karlu Schuckovi. Po jejich odchodu do Terezína a Osvětimi pomáhala i nově příchozím jehovistickým vězňům z Německa a Nizozemí. Na zámku rodina prožila i odjezd Heydrichovy rodiny k Američanům. Po válce se tatínek pamětnice stal národním správcem horního zámku, kde za války bydlel K. H. Frank. V horním zámku byly po válce internovány Němky, ke kterým jezdili sovětští vojáci. V dolním zámku byl umístěn až do konce října 1945 štáb sovětského vojska. V roce 1948 pamětnice nastoupila do Výzkumného ústavu kovů, který byl umístěn do dolního zámku. Tam paní Vovsová pracovala až do důchodu. Dočkala se poválečné satisfakce. Jeden z židovských vězňů, kteří válku přežili, napsal o její válečné pomoci knihu Přežít a žít. S Milanem Platovským se několikrát setkala a dopisovali si. Setkala se i s ostatními vězni a zástupci jehovistických historiků. Díky bývalému starostovi Letňan ing. Dobrému a historikovi Čvančarovi se jí dostalo i veřejného ocenění. Nadále žije v Panenských Břežanech.
